Král železný a zlatý. Tyto proslulé přídomky, vyhrazené Přemyslu Otakarovi Druhému, jsou přece jenom... jak to říct? Nadsazené. My totiž přes propast věků jejich znakovou hodnotu vnímáme zkresleně. Přemysl se jako železný jevil především spojencům Uhrů, tedy Kumánům, jezdcům ze stepi, protože na rozdíl od jejich lehké zbroje sázel v bitvách na sílu a převahu těžkooděnců, takže tuto přezdívku lze chápat jako výraz obdivu nad neporazitelností českého krále pouze s výhradami. Hlavní důvod Přemyslovy "železnosti" byl v tom brnění. A pokud jde o přezdívku "král zlatý", tak by mu spíš slušel přídomek "stříbrný", protože to byly stříbrné doly na Jihlavsku a v Posázaví, ze kterých mu plynuly skoro bezedné prostředky. O bohatství českého krále však pochybovat nemusíme. Za čtvrtstoletí své vlády se ani jednou neocitl ve finanční tísni... Ani jednou (taková bilance je vskutku dodnes záviděníhodná). Přistupujíce k vypravování dějin českých za pětadvacetiletého panování Přemysla Otakara II., nemůžeme nepoznamenati napřed, kterak úloha a dílo naše dobou touto nabývají netoliko větší důležitosti a zajímavosti, ale i zdárnější povahy. Jakož stát český rozšiřuje znamenitě hranice a více než zdvojnásobuje moc svou vnitř i vně a stává se aspoň na čas jednou z předních mocností v Evropě, tak i historie jeho povznáší se nad meze a způsoby dějin krajinských, zrak její vniká do širších oborů a slova její nabývají váhy. V těchto dvou (i když drobet rozmáchlých větách) se Františku Palackému podařilo jinými slovy říct, že Přemysl Otakar II. byl zřejmě největší panovník svého rodu. Nebo alespoň jeden z těch největších Přemyslovců. Takže jaké bylo století Přemysla Otakara II.? Dost rušné. Té době můžeme říkat "doba, kdy se u nás narodila města." Ale nejenom to. Také se k nám začali stěhovat Němci. Noví obyvatelé městští byli, ne-li všichni, aspoň z velké části přistěhovalí ze severozápadních Němec a z Nizozemska kolonisté. Tam, zejména v tak řečených Flandrech, požíváním pokoje rozmnožil se velice i počet i blahobyt obyvatel, ale časté povodně i zátopy mořské již od polovice dvanáctého století dávaly příčinu, jedněm z potřeby, druhým ze záliby stěhovati se do ciziny. Už ze století 12. pocházejí zprávy o holandských kolonistech, kteří začali zúrodňovat bažinaté kraje na severu Německa. Francouzští osadníci zase začali pronikat do sousedních zemí. Ale na největší pochod se dali Němci.