Rodák z německého Paderbornu Toto Blanke byl jedním z prvních zahraničních sólistů, s nimiž český jazzový kytarista Rudolf Dašek po rozchodu s Jiřím Stivínem a rozpadu jejich Tandemu (tři plodné roky spolupráce, zvěčněné na několika albech) obnovil tradici svých příležitostných setkávání se spřízněnými muzikanty (už v roce 1971 takto vystupoval například s pianistou Karlem Růžičkou). Ve druhé polovině sedmdesátých letech společně absolvovali několik zahraničních turné a Blanke se podílel také na Daškově druhém sólovém albu pro Supraphon, nazvaném Dialogy (1978). Že je spolupráce těchto dvou výjimečných kytaristů stále aktuální záležitostí, dokazuje novinka Radioservisu "Mezi mostem a tichem". Přináší záznam jejich koncertu z června roku 1995 (natočeného a třeba v červenci opět reprízovaného ČRo 3 - Vltava) a z místa pro oba umělce vlastně symbolického. Právě v Malostranské besedě se totiž uskutečnilo jejich vůbec první společné vystoupení, které odstartovalo dlouhou sérii koncertů po takřka celé Evropě, ale i Maroku, Alžírsku či Latinské Americe, stejně jako řadu desek, které za více než dvacet let natočili. Až na All The Things You Are z pera Jerome Kerna album obsahuje jejich vlastní skladby, které jazzoví fanoušci znají už z jejich studiových desek. Teprve živé provedení a autentická atmosféra dnes už bezmála legendární Besedy však z těchto kompozic činí zážitek pro opravdové jazzové požitkáře.

Věra Špinarová: Největší hity
Sony Music/Bonton

Věra Špinarová nastoupila do své první skupiny v patnácti letech. Psal se rok 1966 a v Ostravě tehdy soupeřily konkurenční kapely Flamingo a Majestic. Ta druhá jmenovaná Špinarovou z Flaminga takříkajíc přetáhla (prý odvetný akt za to, že naopak z Majestiku do Flaminga přešla Marie Rottrová). Z Ostravy tehdy odstartovaly svou dráhu další později velmi oblíbené zpěvačky - vedle Rottrové ještě Hana Zagorová. Jejich kariéry jsou si dost podobné: časy slávy se střídají s těmi umělecky hubenějšími léty, což je u všech tří stoprocentně závislé na volbě repertoáru - koneckonců patrné je to i na právě vydaném albu největších hitů Věry Špinarové. Ta byla vždy nejpřesvědčivější v rockových písních a v kantilénách, vzhledem k nedostatku původního materiálu šlo ovšem převážně o převzaté skladby. Dodnes je velmi působivá v Morriconeho tématu z filmu Tenkrát na Západě, ale třeba i v Meteoru lásky, jedné ze skladeb, které jí napsal Jiří Zmožek. Množství "hitového" balastu, od Una Paloma Blance (v české verzi Být sluncem na tvých víčkách) po To máme mládež s Petrou Janů, však naznačuje, že si Špinarová s hledáním vlastní interpretační tváře zpravidla příliš hlavu nelámala. Uvidíme, jak pro ni bude přínosná smlouva s agenturou Fischer Entertainment, pro kterou na podzim připravuje album nových písní.

Chantal Kreviazuk: Colour Moving And Still
Epic/Sony Music/Bonton

S kanadskou písničkářkou Chantal Kreviazukovou je to podobné, jako s desítkami jiných nadějných písničkářek. Skvěle zpívá, píše velmi slušné skladby a osobité texty. Je to málo? Určitě ne, ale problém je v tom, že v současné záplavě půvabných a nadaných zpěvaček s vlastním repertoárem je jen velmi těžké nějak se odlišit - většina těch dívek je si výrazově podobných jako vejce vejci. V případě Chantal navíc hraje roli i to, že v expresivnějších momentech zní její písničky skoro jako ty od Alanis Morissette a protože mají jejich skladby podobně gradující rukopis, může to zavánět až nápodobou. Jsem si na druhé straně zcela jist, že klasicky vzdělaná Kreviazuková se jakýchkoli možných inspirací chtěla vyvarovat, ale poroučejte vlastním uším... Každopádně máme co do činění s velkým talentem. Jen by měl nějaký chytrý producent vymyslet, co dál.