Popíjení léčivých pramenů či bloumání po kolonádě není třeba nikomu závidět. Zejména u komplexní lázeňské péče platí, že ji podstupují ti, jejichž špatný zdravotní stav to vyžaduje. Přesto se někomu může zdát, že jeho známý jezdí do lázní často, ačkoliv vypadá docela zdravě. "Já bych lázně taky potřeboval(a)," říkáte si možná a máte pocit, že vás lékař "šidí", když vám poukaz do lázní nechce vystavit. Každý revizní lékař vám však řekne, že lázeňská léčba je součástí celkového léčení a není na ni nějaký "nárok" jen z titulu, že platíme zdravotní pojištění. Seznam chorob, pro jejichž léčbu je vhodné lázeňskou péči využít, uvádí tzv. indikační seznam, který je při navrhování a schvalování lázeňské péče všeobecně platnou normou. Neodpovídá-li zdravotní stav pacienta seznamu, nelze léčbu poskytnout.

Indikační seznam obsahuje i výčet lázní vhodných pro konkrétní choroby a ve spolupráci s lékařem si lze místo pobytu vybrat. Samozřejmě si však revmatik nemůže jet léčit pohybové ústrojí do lázní pro žlučníkáře, i když je má blíž - asi by mu nepomohly. Indikační seznam také určí, zda máte nárok na léčbu komplexní (pojišťovnami plně hrazenou a absolvovanou v pracovní neschopnosti), či na léčbu příspěvkovou, kdy máte léčbu hrazenou, platíte si však ubytování i stravování. Lázeňskou léčbu si můžete dopřát i jako samoplátce. Tato forma je přístupná v podstatě každému, není to však levná záležitost. Jako samoplátci si opravdu vše hradíte sami: ubytování, stravování i léčbu. Vyplatí se zjistit si v několika lázeňských zařízeních cenu jednoho lázeňského dne (zahrnuje cenu za ubytování, stravu a předpokládané léčebné procedury).

Takže - kdo do lázní musí, ať si pobyt užije, kdo nemusí, ať si váží svého dobrého zdraví. Ti zvědavější mohou vyjet na kratší, třeba týdenní pobyty či využít různé lákavé slevy, které v současnosti už řada známých lázní nabízí. Příště si povíme více o jednotlivých lázeňských místech.

EVA DANIELOVÁ (Autorka je redaktorkou časopisu Diaživot)