číslo 33/2000 |
|
Televize a film |
|
SOUTĚŽÍME S ČESKÝM FILMEM
Ejhle měšťák Homolka
Režisér Jaroslav Papoušek nepatří mezi umělce všeobecně známé, jeho filmy zastiňovala díla úspěšnějších i ceněnějších kolegů, ale přesto jeho vklad zůstává nepominutelný. Vystudoval sochařinu, ale více jej přitahovalo psané slovo - že se dostal do Formanova týmu a spolupracoval na všech jeho celovečerních českých filmech, je spíše náhoda. Když totiž psal Černého Petra, vůbec nemyslel na případnou filmovou podobu této své novely.
Černobílý snímek se vyznačuje mimořádnou přesvědčivostí rozmluv, jednou vznětlivých, jindy rezignovaných, které zde zněly, i mistrně vystiženými osobnostními typy - ať již to byli prarodiče (Josef Šebánek a Marie Motlová), rodiče (František Husák, Helena Růžičková) či rošťácké děti (bratři Formanové). Papoušek osvědčil pohotovost postřehu i vytříbený pozorovací talent - dokázal vyhmátnout nejdůležitější rysy, aby kteroukoli ze svých postav v plné šíři charakterizoval. Velký divácký úspěch umožnil Papouškovi, aby připojil další dvě pokračování - Hogo fogo Homolka a Homolka a tobolka. Homolkovi nejprve vyrážejí na venkov k příbuzným a poté na zimní dovolenou do hor. Výsledná podoba názorně dokládá, jak ji ovlivňovala nastupující normalizace. Stírá se původní satirické zaostření, zůstávají jen neškodně mudrující lidičkové, nahlížení z pozice "vždyť všichni jsme nějací..." JAN JAROŠ Soutěžní otázka č. 5 (odpovědi na všech 9 otázek pošlete najednou do 30. září.): Úvodní část celého cyklu Ecce homo Homolka obsahuje mrazivě
groteskní scénu hromadného úprku výletníků z lesa. Foto archiv |