Sobota 12. 8. 14:04

Dnes zavítáme opět k Přemyslu Otakarovi II. Budeme ho sledovat z povzdálí sedmi století. A začneme otázkou - proč si Béla, král Uher, a Přemysl Otakar II. vjeli do vlasů? Protože Uhři vpadli do Korutan. Důvod té invaze? Mnoho let trvající spor o ovládání alpských zemí. Ten spor začal smrtí dědice Rakouska a Štýrska (tím byl poslední z Babenberků, Friedrich II. Bojovný - padl v pohraniční bitce právě proti Maďarům). Na naše jižní sousedy, tedy Rakousko, si teď brousili zuby dva silní evropští panovníci. Ze Štýrska (které patřilo Uhrům) napadl a krutě poplenil Korutany Bélův syn, mladší král Štěpán. Český král si bezpochyby řekl: když on, tak i já, žádné smlouvy mezi námi a Uhry neplatí, protože to byli Uhři, kdo je pošlapal, a jde se na ně. Češi vytáhli proti Uhrům na začátku roku 1260. Což bylo neklamným příznakem toho, že rozhodující řež chtěli oba králové svést v té nejnevýhodnější době, mimo válečnou sezonu. Přitom - po zimě byly sýpky prázdné, cesty rozblácené a neschůdné, bitevní pole nevhodné pro srážky těžkých rytířských jízd, ale to nevadí. Válka bude - a hned! Hlad, nemoci a přepravní potíže však způsobily, že hlavy obou vojevůdců, rozpálené bojechtivostí, nakonec vychladly. Konec války to nebyl, ale aspoň příměří. Ovšem rytířské. Odklad střetu do 24. června 1260. Po svátku Jana Křtitele se už mohlo klidně válčit. Vypočítávat spojence Uhrů a Čechů snad ani dopodrobna nebudeme. Snad jenom, že Béla zmobilizoval kromě svých Uhrů řadu závislých národů svého království, jako byli Srbové, Chorvati, Sikulové, Bulhaři, pohanští Kumáni a dokonce i Tataři; z cizích spojenců pak některá ruská a polská knížata. Na české straně mohl Přemysl Otakar počítat s rytířskými družinami z vlastních zemí, tedy Čech, Moravy, Rakouska a nedávno "osvobozeného" Štýrska; ze zahraničí mu vypomohli spojenci z Braniborska, Slezska, Opolska a Korutanska. Zprávy o štědrosti a slávě českého krále přivábily do jeho armády nejednoho Němce. Vojsko Bélovo počítalo do 140 000 bojovníků. Ve vojště krále Otakara se nacházelo ke 100 000 bojovníků a mezi nimi 7000 jezdců českých, oděných železem od hlavy až k patě. To je dohromady čtvrt milionu lidí. Ve 13. století!