Další perla do náhrdelníku nadšených dylanologů navazuje na první Best Of z roku 1997 a nabízí - zpravidla po jedné písničce - průřez některými Dylanovými alby od The Freewheelin´ z roku 1963 až po poslední studiové Time Out Of Mind z roku 1997. Kompilátoři asi v dalších dílech plánují příklon k Dylanově novější tvorbě, protože písničkářova devadesátá léta (z kvalitativního hlediska rozhodně hodnotnější než třeba osmdesátá) tu zastupuje jen jediná skladba Not Dark Yet. Důraz spočívá na šedesátých letech: z alb Dylanem vydaných v tomto období je na výběru hned osm písní. Jediné album je zastoupeno ve dvou případech - zcela právem jde o Blonde On Blonde (I Want You a #12 And #35). Naštěstí na této kompilaci nescházejí vedle notoricky známých věcí ani raritky. Jednou z nich je třeba původní verze skladby Dignity, jež nakonec vypadla z "nominace" pro desku Oh Mercy a v živém provedení zdobí mnohem novější album MTV Unplugged. Opravdové překvapení ale čeká na posluchače hned zkraje disku: je jím výtečná novinka Things Have Changed ze soundtracku k filmu Wonder Boys.

Francouzský skladatel a multiinstrumentalista Eric Levi, jediný člen projektu Era, na sebe prvně upozornil coby autor hudby k populární filmové komedii Návštěvníci. Soundtrack k filmu natáčel v Praze a do blízkosti Malostranského náměstí se "pan Era" vrátil loni v červnu, kdy zde připravoval albového následníka debutu Ameno, kterého se ve světě prodalo na čtyři miliony kusů (z toho 74 000 u nás). V Praze prý tehdy hledal "krásu temnoty" (viz interview v TR, č. 28/1999) a z jeho vznosných chorálů by asi měla dýchat odvrácená strana města. Leviho kompozice jsou však příliš banální na to, aby dokázaly posluchače přimět k jakýmkoli emocím. Jde spíš o nevzrušivou hudební kulisu, hojným užitím smyčců lákající k jakémusi "vyššímu" prožitku. Ale po odeznění pětačtyřicetiminutové nahrávky toho v uších (natož v duši) mnoho nezůstane. Jakkoli je Era podle Leviho slov výpovědí o tom, co právě cítí, hudba, která si hraje na něco, čím není, se nebezpečně blíží definici kýče.

Devětatřicetiletý francouzský producent a studiový mág Mirwais Ahmadzai se narodil ve Švýcarsku italské matce a afganistánskému otci. Od šesti žil v Paříži, kde se coby teenager inspirovaný Hendrixem či Rolling Stones vrhl do tehdy aktuálního punkového dění. Založil kultovní francouzskou novovlnnou formaci Taxi Girl a na alternativní scéně nalezl i vlivné přátele. Jeden z nich, fotograf Stephan Sednaoui, Mirwaise proslavil. Natočil totiž skandální a na hranici pornografie se nalézající klip k úvodní skladbě alba Production nazvané Disco Science. Videoklip zaujal i věhlasnou Madonnu, jejíž vzrušivá francouzština (!) v působivé skladbě Paradise (Not For Me) je dalším lákadlem desky (Mirwais by jí měl tuto "službičku" vrátit produkcí její novinky). Leč nejen díky Madonně je Production zajímavým diskem - obsahuje přitažlivé zvukové kotrmelce a průměr současné moderní taneční muziky převyšuje i tím, že nemusí nutně připomínat jen kulisu k mrazivé filmové science fiction.