Vladimír Kroc, moderátor a redaktor ČRo 1 - Radiožurnálu

Vaše cesta k mikrofonu?

Začala někdy v druhé polovině osmdesátých let na jarovských kolejích Vysoké školy ekonomické v Praze, kde jsme se spolužáky založili studentské vysílání. Do Československého rozhlasu jsem nastoupil po vojně v devětaosmdesátém. Začínal jsem ve zpravodajské směně, na mikrofon jsem si musel rok počkat. První křest "naživo" jsem měl v Mikrofóru, kde mě omylem uvedli jako Alexandra Píchu, současného šéfredaktora Českého rozhlasu 1. Náhoda mě zavedla mimo jiné i do parlamentního studia tehdy ještě federálního zákonodárného sboru. I to byla cenná zkušenost. Potom se mi už splnil životní sen - začal jsem moderovat pořady tehdejší stanice Československo. Celou tou cestou mě provázel a pomáhal Honza Pokorný a hodně mi pomohl také Aleš Voves.

Vaše rozhlasová "nej"?

Baví mě přímé přenosy, kdy jezdíme mimo studio, každé takové vysílání je jedinečné. Asi nejunikátnější "přenos" byl před nějakými pěti lety telefonát z padáku. Nejnáročnější bylo možná souběžné vysílání ranního Radiožurnálu a tehdejšího Studia 6 České televize. Nejoblíbenějším vlastním pořadem je týdeník Světem křížem krážem o cestování, nejvzdálenější reportáž jsem dělal z Austrálie, nejexotičtější pro mě byla asi korunovace krále Lesotha.

Co Vás drží na vodou?