číslo 34/2000
vychází 7. srpna

Rozhlasová
publicistika

PRÓZA V ROZHLASE

Neznámý známý pan Svěrák

Někdejší rozhlasový redaktor a spolutvůrce pořadu Vinárna U Pavouka Zdeněk Svěrák proslul především jako jeden z autorů a protagonistů Divadla Járy Cimrmana, jako filmový scenárista a herec i jako autor písňových textů a interpret písniček (nejčastěji ve spolupráci se skladatelem Jaroslavem Uhlířem). Některé písně zazní i v koláži z autorových krátkých povídek, článků a postřehů, kterou pro cyklus Schůzky s literaturou vytvořila Marie Kratochvílová. Čerpala přitom (kromě řečených popěvků) z méně rozšířené oblasti Svěrákovy tvorby. Uslyšíme i unikátní a v textu náhodně uchovanou scénku, zachycující "veselé příhody z natáčení" filmu Na samotě u lesa, kterou Zdeněk Svěrák sepsal se svým autorským a hereckým partnerem Ladislavem Smoljakem. Původně ji přednesli pro členy filmového štábu a známé na večírku po dokončení filmu. Z rozličných časopiseckých rozhovorů se Zdeňkem Svěrákem víme, že jeho počáteční literární pokusy pocházejí už z dob studií na Vysoké škole pedagogické (1953?1958). První příspěvek otiskl v roce 1958 v časopisu Květen. Později publikoval povídky pro mládež a pohádky pro děti v různých časopisech, zejména v Mladém světě. V raném tvůrčím období vznikly i povídky, zařazené v tomto pásmu. Prozrazují, jakým způsobem se utvářel Svěrákův autorský rukopis, jeho způsob myšlení, smysl pro humor. Snad nejvzácnější z těchto "literárních maličkostí" je povídka nazvaná Ruina musí být opředena. Vyšla v roce 1963 v časopise Krásy domova a v témže roce ji pro rozhlas natočili František Filipovský a Pavel Beníško. Nalezneme v ní už základní rysy pozdějšího autorova zájmu: průhled do minulosti a nahlížení historických událostí a jevů prostřednictvím mystifikace, mystifikační hry, jež je vedle schopnosti vypravěčské a vnímavosti a citlivosti jazykové rozhodujícím tvůrčím principem i hlavním zdrojem humoru podstatné části Svěrákovy tvorby.