Čtvrtek
17. srpna 2000 17.00 hodin
Benefice pro Josefa Kemra
Josef Kemr stál na divadelních prknech poprvé už jako žák
čtvrté třídy. Uměl dobře zpívat, a tak v roce 1932 vystupoval s několika dalšími
spolužáky z Raisovy obecné školy na rodných Vinohradech v představení "Polské
krve" ve Vinohradském divadle: výborně obsazená opereta, kterou režíroval Jan
Bor, byla tehdy jednou z událostí sezony. A pro malého Kemra to byla událost
dvojnásob významná. Nejenže se poprvé ocitl v kouzelném světě divadla, ale
povšiml si ho rozhlasový režisér Přemysl Pražský, a tak se budoucí herec záhy
seznámil i s mikrofonem. S kamarády Václavem Voskou, Vladimírem Salačem a Antonínem
Jedličkou hrál v mnoha pohádkách i rozhlasových hrách a jako dítě získával
zkušenosti, které později bohatě zúročil.
Rozhlasovou benefici natáčel Václav Cibula s Josefem Kemrem v dubnu roku
1994, necelých deset měsíců před umělcovou smrtí. Josef Kemr tehdy v rozhlasovém
studiu na Vinohradské třídě, tam, kde před léty začínal jako kluk v rolích
"mladičkých nezralců" (jak sám tyhle úložky označil) vzpomínal na
umělecké začátky, na setkání s rozhlasovými i divadelními rolemi a režiséry a
probíral se rejstříkem rolí, které za dlouhá léta v rozhlase vytvořil Je jich
hodně a ke všem se rádi vracíme. Pro svůj herecký medailon vybral Josef Kemr mimo
jiné dvě Čechovovy aktovky - Svatbu a Výročí, v němž mu skvělou partnerkou byla
Dana Medřická. Poslouchat jejich dialog, to je nezapomenutelný zážitek! Ve hře
bratří Čapků Ze života hmyzu hrál v Národním divadle Tuláka, v rozhlasové
inscenaci si zahrál Chrobáka s Jiřinou Jiráskovou jako Chrobačkou. Vynikají bylo
také jeho rozhlasové partnerství s Rudolfem Hrušínským, když ve hře Mohla to být
hvězdná chvíle představovali dva velké hudební skladatele - Bacha a Händla. A jak
rozkošný je jeho podivínský lékárník Kotrč v Ptáčníkovi, kterého režisér
Josef Henke nastudoval v roce 1992 ke Klicperovu výročí. V těchto a dalších
ukázkách si Kemrovo osobité, precizní rozhlasové herectví připomeneme v jeho
benefici. Škoda že těch rolí, které by nás ještě dnes vzrušovaly a těšily,
nemohlo být ještě daleko, daleko víc.
|