číslo 35/2000
vychází 14. srpna

Zpět na obsah         

Rozhlasová
publicistika


PROFIL

Antonín ZelenkaS Přemyslem Vachalovským hovoří Antonín Zelenka

Jméno Přemysla Vachalovského je spjato s institutem Občanských komisí, jejichž republikovým předsedou byl od roku 1990 plných šest let. Poté založil politickou stranu s názvem Pravý blok. V roce 1993 vyhověl žádosti ministra vnitra a policejního prezidenta a nastoupil na policejní prezidium do funkce vedoucí odboru kontroly a stížností. 16. května letošního roku pokřtil se svým přítelem Johnem Bokem knihu Kato s podtitulem Příběh opravdového člověka. Podle očekávání způsobila velký rozruch.

Když se dnes s odstupem několika let díváte na funkci, kterou jste vykonával v Občanských komisích, myslíte si že jste uspěli?
Naše možnosti byly pramalé a mohli jsme pouze prostřednictvím médií upozorňovat na nešvary v policii. Dostávali jsme se dost často do sporu s ministrem vnitra a dalšími představiteli resortu.

Jak byste hodnotil současnou úroveň české policie?
Já si myslím, že máme kvalitní policii. Problémem je to, že kvalitu kazí dle mého názoru dvacet procent jejích příslušníků, kteří jsou velice silně zkorumpovaní, a co je nejhorší, jsou ve významných funkcích.

Vrátím se k vašemu sedmiletému trestnímu stíhání. Údajně jste krátil celní poplatky ve výši 41 000 korun. Co je možné udělat pro to, aby v takovýchto věcech nerozhodoval státní zástupce jako například dr. Šejvl, který byl spjat s komunistickým režimem?
Je smutné, že neexistují mechanismy, které by takovým lidem zabránily zastávat své funkce.

V roce 1969 jste držel hladovku na podporu činu Jana Palacha. S přáteli jste tehdy vydrželi asi šest dnů. Co byste k tomu řekl dnes po tolika letech?
Byla to velice tvrdá zkušenost a zkouška, protože nejenom pro mě, ale pro ostatní kolegy to znamenalo ztrátu určitých existenčních priorit. Já jsem skončil u krumpáče a u lopaty. Mimochodem my jsme se po třiceti letech sešli poprvé loni. Podařilo se mi dát lidi dohromady na základě dokumentů. Byl to jakýsi závazek a příslib mým kolegům, kterých už bylo jenom patnáct ze sedmnácti, protože Jan Zajíc se upálil měsíc po skončení hladovky a další náš kolega - kněz a tehdy student teologie - před třemi lety zemřel. A právě na tomto setkání poprvé padla věta:"A co současný ministr zahraničí?".

Co tehdy před třictei lety představoval Svaz studentstva?
To byl pro mě šok v 90. letech, kdy jsem si to uvědomil: mezi studenty byli i placení funkcionáři, kteří spolupracovali se Státní bezpečností. Když jsem měl možnost nahlédnout do některých svazků - a sám jsem vyhledával určité osoby - tak jsem se o tom přesvědčil.

Se svým přítelem Johnem Bokem jste vydali knihu Kato Příběh opravdového člověka. Počítali jste s kritickými reakcemi politiků a právníků?
My jsme byli připraveni na všechno, protože s Johnem se známe přes třicet let. Shodou okolností v podniku, ze kterého jsem byl po hladovce vyhozen, jsme spolu dělali šest let. Reakce ze strany současných vládních představitelů jsou hodné zaznamenání pro budoucnost. Paradoxně nám trošku pomohly, protože pan ministr Gross si například neuvědomil, když prohlásil, že on osobně si myslí, že jsme se dopustili trestného činu, že dal závazný pokyn vyšetřovatelům.

Ještě přidám citaci Stanislava Grosse, který řekl, že neprofesionální zacházení s tajnými materiály poškozuje tento stát. To je dost závažné tvrzení.
Je kouzelné, že v té době pan Gross, jak se později ukázalo, ani nevěděl, že se jedná o tajné materiály, že dodatečně si nechal zjistit, že se jedná o jakýsi důvěrný svazek. Naším případem se zabývá speciální vyšetřovací tým, jehož šéfem je major, nebo možná že už povýšil, Hádek. Co nevíme - kdo k tomu šetření dal podnět.

Jak je možné, že materiály, které vytvářela StB, zločinecká organizace, mohou být tajné?
Ty materiály nemohou být tajné, protože 15. února 1990 byla rozkazem ministra zrušena Státní bezpečnost. Tato instituce včetně jejích archivních materiálů poté nemohla být předmětem jakéhokoliv utajení. To, že následně se těchto materiálů využívalo nebo zneužívalo, a nejenom ze strany novinářů, je fakt. Ale hlavně to pomáhalo v různých vnitrostranických anebo mezistranických hrátkách.

Dovolil bych si ocitovat výrok advokáta Jiřího Teryngla: "Vydavatel i ten, kdo knihu bude šířit, se dopustili přinejmenším trestného činu neoprávněného nakládání s osobními údaji. A za tento trestný čin hrozí až dva roky vězení nebo peněžitý trest."
Je zapotřebí si uvědomit, že pan Teryngl byl úspěšným právním zástupcem pana Kavana ve sporu, kde zvítězili nad ministerstvem vnitra a pan Kavan byl prohlášen nevědomým spolupracovníkem.

Hned druhý den po křtu vaší knihy - 17. května - vydal velice obsáhlý materiál a komentář k vaší knize britský The Guardian, který popisuje minulost Jana Kavana. Proč tento list, který nebyl nikdy nakloněn kritice Jana Kavana, přinesl pro vás pozitivní materiál?
Nedokážu si to vysvětlit, přiznám se. A byl jsem šokován, když se mi to dostalo poprvé do rukou. Česká republika díky této knížce získala čtvrt strany tohoto deníku a jsem velice rád, že je tam konfrontace s dalšími skutečnostmi kolem osoby současného ministra zahraničí.

Čtenáři tam také najdou nenápadnou glosu, totiž že některá část dokumentů byla zkartována. Opravdu tomu věříte?
Já si myslím, že nikoliv. Já mám obavu, že části zásadních a významných dokumentů k některým našim politickým a státním představitelům zůstaly zachovány a je tragédie, že mohou být zneužívány v náš neprospěch. Víme, že s tímto svazkem bylo v minulosti stokrát nakládáno tak, jak nakládáno bylo, a to, co se neobjevilo v médiích, co se dělo v zákulisí, to mohlo kolikrát rozhodovat o existenčních podmínkách některých politiků i novinářů.

V úvodu knihy s Johnem Bokem píšete, že nechcete čtenáře ovlivnit, vnucovat mu svůj názor, své přesvědčení. Co považujete za objev pro čtenáře?
Já za nejvýznamnější ponaučení považuji zásadu, kterou jsem celý život dodržoval - nepráskat, nepráskat na nikoho, protože se to musí někdy objevit. A nakonec v tomto případě se to vzhledem k tomu, že šlo o ministra zahraničí, objevilo. Kdyby to byl řadový poslanec nebo řadový občan, nikdy se jeho svazek nemohl objevit.