V roce 1940 se král kreslených grotesek Walt Disney rozhodl pro novátorský krok: ve filmu Fantazie se pokusil ilustrovat klasické hudební skladby. Avšak přílišné abstrakce se přece jen zalekl - většinou spoléhal na osvědčené "zvířátkové" příhody včetně již osvědčených postaviček. Přesto film, vyžadující speciální zvukovou aparaturu, narazil na nezájem publika. Původní záměr čas od čas nahradit některou epizodu nově dotvořenou tak vzal za své. Až o šest desetiletí později vzniká návazný projekt - Fantazie 2000.

Od původní předlohy však bohužel přejímá i všechna omezení: především se nejedná o fantazijní ztvárnění představ, odvíjejících se při poslouchání hudby, ale hudba je zde použita jako ryze ilustrativní doprovod ke konvenčně pojednaným syžetovým útvarům, často ve výrazném melodramatickém ladění, ať již se jedná o klasickou pohádku o cínovém vojáčku, surreálné proplouvání delfínů vzduchem či podobenství o ohnivé záplavě, nad níž opět zvítězí život. Snad jedině sociálně laděná newyorská epizoda (s pozadím Gershwinovy Rapsodie v modrém), kresebně i vypravěčsky střídmá, dosahuje jistého etosu svým důrazem na osudy lidí opovrhovaných, směšných, ale přesto snících o svém štěstí

Je pravda, že dění na plátně či střihová skladba se podřizují rytmu hudby, ale ani to nepatří mezi novátorské objevy. Zájem o takovou animaci, která by nechtěla sdělovat nějaký příběh, ale nabídla "jen" opojení nic neoznačující hrou čar, barev a útvarů, však chybí.

Současná verze přejímá z původního projektu jedinou epizodu - Čarodějova učně s postavičkou myšáka Mickyho. Nově ožila i další Disneyova klasická postavička, kačer Donald, který provází zvířata na Noemovu archu v nepříliš nápadité biblické parafrázi.