Exploze, která se nehodí

Úterní výbuch v centru Moskvy, který zabíjel a mrzačil občany, se narozdíl od výbuchů před rokem Vladimíru Putinovi zjevně k ničemu nehodí. Nemůže být záminkou k rozpoutání "protiteroristické kampaně" - ta stále běží, aniž by dodnes bylo prokázáno, že loňské výbuchy skutečně měli na svědomí Čečenci. Kdyby tomu tak bylo a kdyby i nynější výbuch měl stejné pozadí, byl by to navíc důkaz, že tisíce zabitých civilistů ale i ruských vojáků v Čečensku žádnou bezpečnost Rusku nepřinesly. Však také ruský prezident tentokrát varuje před tím, aby za odsouzeníhodný čin byl nenáviděn čečenský národ. "Terorismus nepatří ani k národu, ani k náboženskému vyznání," říká nyní. Má určitě pravdu, ale obtížně o tom přesvědčí ruskou veřejnost. Ta je podle zpráv z Moskvy nakloněna právě domněnce, že se Čečenci mstí za vyhlazovací válku. Že k tomu mají pádné důvody, je Rusům jasné. Na výtky, které kvůli válce v Čečensku vznáší mezinárodní společenství, Putin setrvale odpovídá tím, že s terorismem je třeba bojovat všude na světě, tedy i v Čečně. Problém je ovšem v tom, jak ten boj Putin vede: bombardováním! Velice zvláštní je i pozadí ruských výbuchů: čečenští bojovníci se od nich na rozdíl od teroristů z organizací jako je IRA, ETA nebo Hamas distancují. Výbuch, ke kterému se terorista nepřihlásí s tím, že dá na známost, co tímto činem sleduje, je nesmyslný. Lidé, kteří sledují hrůzné záběry v televizi, pak nevědí, koho se mají bát. Nakonec se zdá, že za masakrem na Puškinově náměstí nestáli ani čečenští teroristé, ani tajné služby, ale zločinecké podsvětí. Jestliže se to prokáže, bude zajímavé sledovat, zda se Putin rozhodne bombardovat i ruské mafiány.

Nevěřící kněz

Případ faráře Merty, který je obviněn z pohlavního zneužívání ministrantů, už nějakou dobu úspěšně plní stránky novin a televize přináší svědectví postižených. A polemizuje se, zda se církev snaží ututlat skandál anebo naopak, zda se někdo snaží diskreditovat katolickou církev. Otázku viny rozhodne soud, na faráře Mertu budiž podle zásady presumpce neviny pohlíženo jako na nevinného. I podezření je ovšem vážnou věcí. Je s podivem, že problém mohl zajít tak daleko. Arcibiskup Graubner, v jehož kompetenci bylo zjednat v případě nutnosti pořádek, říká: "Jsem přesvědčen, že vzhledem k tomu, co jsem věděl, jsem postupoval správně a rázně." Otázkou je, jak intenzivně se arcibiskup podezřením zabýval. Zda například požádal o rozhovor ministranty holešovské farnosti, kteří by mu již z titulu jeho duchovní autority jistě neodepřeli svědectví, která nyní svěřují světské policii. Pokud se podezření prokáže, církev bude stát před problémem, jak vlastně vnímat faráře Mertu. Jakým knězem asi může být člověk, kterému je lhostejné, že jeho nepravost vidí Bůh? V takovém případě se nejedná o věřícího člověka a je obtížné si představit, že může k víře inspirovat jiné. Není pravděpodobné, že by arcibiskup měl slabost pro hříšného kněze, který svým počínáním kompromituje církev. Vysvětlení (prokáže-li se ovšem podezření) bude spíš v tom, že ideál následování Krista si arcibiskup vyložil jako politickou hru, při níž nejde o to najít pravdu, ať je jakákoliv, ale o to, jak minimalizovat hrozící morální škodu pro Kristovu instituci. Na rozdíl od politika však duchovní nic neminimalizuje. Protože Bůh se dívá.

Věci, které mají cenu