Neděle 27. srpna 2000 22:00 hodin
Toscanini diriguje Verdiho Requiem
Italskou hudbou jsme začali, jí také
končíme. Devítidílný cyklus Legendární Toscanini - velký výběr nově
zrekonstruovaných legendárních nahrávek jednoho z největších dirigentů dvacátého
století, který jsme poslouchali po všechny červencové a srpnové nedělní večery -
dospěl k závěru. Toscanini byl původem Ital, občanstvím od konce třicátých let
Američan. Celý svět ho však poznal jako pravého kosmopolitu. Jak jsme se
přesvědčili, dokázal svým osobitým způsobem tlumočit partitury autorů všech
možných národností, české nevyjímaje. V minulém pořadu jsme například slyšeli
jeho Wagnera, přesvědčili jsme se rovněž, jak sugestivně působilo v jeho
nastudování Debussyho Moře. K Giuseppu Verdimu měl mimořádně blízký vztah.
Nejvíce miloval Falstaffa, poslední Verdiho operu, u jejíž premiéry stál. Byla to
Verdiho partitura poslední, pocházející jakoby z jiného světa, udivující svou
moderností. A to byla právě Toscaniniho nejsilnější parketa. Jediné Verdiho
celovečerní vokálně-symfonické, tedy neoperní dílo - Messu da Requiem dirigoval
Toscanini poměrně často. Ne však v Americe. Tam těch provedení bylo jen několik,
nejvýznamnější pak v lednu roku 1951 v newyorské Carnegie Hall. Byl to koncert velmi
památný a právě jeho záznamem uzavřeme náš cyklus Legendární Toscanini. Ke
spolupráci si tehdy Toscanini pozval své osvědčené sólisty z Metropolitní opery.
Operním fanouškům - pamětníkům není třeba je představovat. Šlo o tehdejší
skutečné světové jedničky - sopranistku Hervu Nelli, altistku Fedoru Barbieri,
tenoristu Giuseppa di Stefano a basistu Cesara Siepiho. Tímto strhujícím záznamem
Verdiho Requiem se tedy s Arturem Toscaninim alespoň načas rozloučíme.
BOHUSLAV VÍTEK |