číslo 36/2000
vychází 21. srpna

Zpět na obsah         

Hudba


PATNÁCT MINUT SLÁVY

Na čele TOP 40 došlo ke změně: Natalia Oreiro předstihla Jarka Nohavicu. Sice je to jako srovnávat jablka s hruškami, ale změna je to na každý pád k horšímu. A protože okurková sezona zřejmě vrcholí a do první čtyřicítky české albové hitparády nepronikla jediná novinka, zastavme se pro dnešek u Hitparády rádií.

Ne nadarmo se říká, že české rozhlasové stanice patří k těm nejkonzervativnějším v Evropě. Zatímco Evropou hýbe svěží písnička dvojice Mary Mary (jejich album bylo recenzováno v rubrice Nové zvukové nosiče v minulém čísle TR), u nás si zatím ani neškrtla. Další srovnání: v první stovce nejhranějších písní ve slovenských rádiích byste nenalezli šunt typu Rickyho Martina, Enriqua Iglesiase či Passion Fruit, zato v Česku se jejich hitůvky hrají ostošest a co je nejhorší - už řadu měsíců. Zdejší komerční stanice se vyznačují stoprocentní sázkou na jistotu, selektory do éteru nepustí nic, co by jakýmkoli způsobem vybočovalo ze všeobecně přijatelné "šablony". O to větší dík patří řadě pořadů stanic ČRo 2 - Praha, ale i ČRo 3 - Vltava; ty nabízejí i populární hudbu a takřka výhradně vkusnou.

Může-li vůbec žebříček nejhranějších písní v rádiích posloužit jako ukazatel náročnosti posluchačů, pak jsme národem, který od rádia a hudby v něm vysílané žádá především nevzrušivou kulisu. A že se pak všechny písně podobají jako vejce vejci? Tím líp! Aspoň nás nepřekvapí... Je jen podivuhodné, že až na výše zmíněné výjimky a několik specializovaných stanic neexistují v Česku rádia, která by se od většiny ostatních chtěla lišit. Stačilo by jen zvolit zcela jiný hudební profil.

MILAN ŠEFL