Hlubočepy - Jezírko 0,5 km - Pod Dalejským hájem 2 km - Butovice, kostel 4 km - okraj lesoparku 4,5 km - Děvín 6 km - Praha-Žvahov, žel. zast. 6,5 km - Hlubočepy 7 km

Strmé vápencové skály, romantické jezírko, vzácný listnatý háj i voňavé borové lesíky, pozoruhodná květena a obdivovaná technická památka, nečekané výhledy na Prahu i pohled na místa spojená s bájemi z naší dávné historie - to všechno nabízí výlet Prokopským (i nad Prokopským) údolím.

Výchozím místem putování jsou Hlubočepy, ves původně nazývaná Hlubočrpy (podle čerpání vody z velké hloubky) a zmiňovaná ve 13. stol. V roce 1669 přestavěli jezuité starou tvrz na zámek, který byl klasicistně upraven v 19. stol. (čp. 4 v Hlubočepské ulici), známý jako Hansfalkovský dvůr. Na břehu Hlubočepského potoka stojí bývalý mlýn, pak letohrádek Pavla Michny z Vacínova. Hezkou stavbou je zámeček Slovanka, novobarokní dílo F. A. Hergeta z 1. poloviny 19. stol. Nejzajímavější památkou technického charakteru (a stále funkční) je tzv. pražský Semmering. V roce 1872 byla vybudována někdejší Buštěhradská dráha, jejíž součástí jsou i dva viadukty, vysoké přes 20 m. Trať připomíná vysokohorskou železnici, proto i název "Semmering" podle známé trati v Alpách. Impozantně působí dvojí křížení dvou tratí.

Z malého náměstíčka (1), vytvořeného v zatáčce Hlubočepské ulice jdeme po modré turistické značce ke druhému viaduktu, který je jakousi branou do Prokopského údolí. Za viaduktem překročíme můstek a pokračujeme vpravo ulicí K Dalejím a podél Dalejského potoka od (Hlubočep pokračuje jako Hlubočepský). Po pár krocích odbočuje do lesního porostu zpevněná komunikace - dáme se po ní a potěšíme se pohledem na romantické Jezírko (2), v němž se zrcadlí strmé vápencové stěny. Mezi skalami se vrátíme na silničku, která pokračuje kolem tunelu ve skále do Dalejí pod bývalým Prokopským lomem. V roce 1588 tady stál Dalejský mlýn, později využitý jako výletní hostinec a nakonec ponechaný svému osudu. Další atrakcí, která byla zničena těžbou v letech 1883?1887, byla 120 m dlouhá jeskyně v Prokopské skále, útočiště pravěkého člověka. Jeskyně nesla název Svatoprokopská - traduje se, že v ní sv. Prokop překládal bibli, leč ďáblové ho rušili v jeho bohulibé činnosti. Sv. Prokop je zažehnal křížem, a pekelníci se dali na útěk. Do dnešních dnů se nedochovala ani poustevna z roku 1715 (zanikla roku 1882), nestojí už ani kostelík sv. Prokopa vybudovaný na vrcholu skály ve druhé polovině 17. stol. V padesátých letech byl zbořen.

U bývalého strážního domku narazíme na rozcestí (3), ze kterého se pustíme po žluté značce vpravo k železniční trati a vzhůru do stráně. Míjíme pramen a přicházíme na vyhlídku, ze které lze popatřit na Dalejský háj, jeden z mála pražských listnatých lesů existujících prokazatelně již ve středověku. Na vrcholu stráně uhýbá značka vlevo, protahuje se mezi keři a udržuje směr zhruba na hraně srázu. Nad bývalým klukovickým koupalištěm ve strmé stěně pod námi jsou otvory Klukovických (Korálových) jeskyní (4) - nejdelší z nich měří 19,5 m - byly osídleny už před dávnými lety pravěkým člověkem.

Obloukem obcházíme pole k vyhlídce na Hemrovy skály (5), vytvořené sopkou, která před 430 miliony let vyvřela na mořském dně. Poblíž vyhlídky narazíme na příčný val, jevící se jako vyvýšená mez, jeden ze dvou, chránících Butovické hradiště (6). Místo bylo osídleno v pozdní i starší době kamenné, pak sem přišli Slované, kteří zde v 8. až 10. století vybudovali hradiště, opevněné valy. Zajímavým zastavením je Kovářovic mez (7), známé naleziště mořských bezobratlých živočichů. Jiným nalezištěm je i nedaleký lom Kančí (8). Žlutá značka pak schází do Butovic, kdysi samostatné osady, vidíme kostel sv. Vavřince (9), obklopený hřbitovem. Od kostela se pustíme zpevněnou komunikací zpátky k hraně Prokopského údolí. U tabule, označující okraj lesoparku, se dáme vlevo - prakticky stále budeme udržovat směr těsně při okraji lesa, nikam nescházíme.

Procházíme příjemnými borovými hájky, pak volným terénem vystoupáme na holou planinu vrchu Děvín (310 m). Můžeme dojít až k jeho okraji, ze kterého se otvírá skvostný výhled na zlíchovský kostelík a údolí Vltavy. Právě na této pláni, oddělené na severu košířským a na jihu hlubočepským údolím, měl dle kronikáře Kosmy stát bájný hrad Děvín. Právě tady se měla odehrát rozhodující bitva dívčí války. Od vyhlídky na vltavské údolí se vracíme pár kroků a scházíme do roklinky, kterou vede nová pohodlná cesta - ta nás přivede k železniční zastávce Praha-Žvahov (10). Nepřejdeme ale koleje, dáme se vpravo po silničce pod hřištěm TJ SK Zlíchov a hřbitovem a na rozcestí zatočíme vlevo - po lávce pro pěší přejdeme trať a zatočíme vpravo. Strmě klesáme ulicí Ke hřbitovu do ulice Pod Žvahovem a po ní vpravo do výchozího místa putování.