Debutující režisér Edward Norton (zatím známý z několika filmových rolí, např. z Klubu rváčů) si přidělil i jednu z hlavních rolí - kněze Briana Finna. S překvapivým zdarem se zhostil komediální orientace, když svému hrdinovi vtiskl smysl pro humor i netradiční pastorační službu, která spíše připomíná soutěžní show, ale současně jej naplnil i pochybnostmi o svém poslání. Brian je přesvědčen, že ani "konkurenční" náboženství by neměla být od sebe separovaná, takže se stejně naladěným rabínem Jackem Schrammem (Ben Stiller) chystá jakýsi společný klub, kde by se lidé mohli sblížit. Samozřejmě oba narážejí na nepochopení starších a konzervativnějších věřících, avšak dobrá vůle nakonec vše vyřeší. Zbývá ještě upozornit na malou, ale výraznou postavičku otcovsky vstřícného kněze, kterou si zahrál Miloš Forman.

Film se řadí do linie děl, která zdůrazňují neposkrvněnost víry (či citu), přičemž již není podstatné, k jaké církvi se hlásíme, pokud vůbec k nějaké. Ostatně víru by neměl tvořit příkrov nedotknutelných dogmat, ale spíše otevřenost srdce. Oba duchovní se snaží probudit právě onen vnitřní spoluprožitek: rabín si dokonce přivede gospelový černošský sbor, aby překonal ztuhlost židovských písní. Scenárista Stuart Blumberg napsal a Norton natočil v zásadě romantickou komedii, jen okořeněnou výše zmíněným duchovním rozměrem. Své teze hlásají s odzbrojující naivitou i přímostí, opírají se o osvědčené melodramatické konvence, jiskřivé dialogy a pohotovou situační komiku. Možná jim lze vytýkat, že vsadili na právě módní látku, ale dvě hodiny temperamentní, místy i vtipné, neurážlivé zábavy snad není málo.