Pátek 1. 9. VLTAVA 22:00
Kol domu se teď potácím
Výše zmíněný povzdech je názvem jedné ze 12 skladbiček,
které jsou svázány do cyklu nazvaného Cypřiše. Autorem námětů k této kvartetní
svitě je Gustav Pfleger-Moravský, jehož 18 básní z prvního oddílu sentimentální
stejnojmenné sbírky zhudebnil třiadvacetiletý Antonín Dvořák osudově zasažený
vroucím citem bez odezvy. Jeho milostným objektem se stala Josefina Čermáková, která
se sestrou Annou byla Dvořákovi svěřena k výuce hry na klavír. Pohostinný dům
Čermákových přinesl mladému skladateli jak milostný nezdar, tak i citové
usmíření, osud ho spojil s mladší Annou v celoživotní svazek. Mladistvé dílo
zůstalo ve své prvotní rukopisné písňové podobě, nezůstalo ale ležet ladem. Jeho
motivy se objevily v operách Král a uhlíř a Vanda, klavírním cyklu Siluety a úprava
čtyř písní byla roku 1882 vydána jako opus 2. Po šesti letech následoval výběr
dalších osmi melodií pod názvem Písně milostné op. 83. Nakonec, na jaře roku 1887,
byly Cypřiše upraveny pro smyčcové kvarteto. Dvořák sám nazval cyklus Písně
večerní, většina z nich byl skutečně psána po klekání, a nabízel je Simrockovi k
vydání. V dopise ze 14. prosince stojí: Nevím, řekl-li jsem Vám o svých
Večerních písních pro smyčcový kvartet - je to velmi stará skladba, která si
zaslouží, aby spatřila světlo světa. Dám je hráti v nejbližším koncertě a
uvidíme, co s nimi bude. Bylo s nimi něco až v roce 1921, a bude s nimi něco dnes.
Cypřiše uslyšíte v tu denní dobu, kdy byly komponovány, aby zjevily tajemství
autorova citového života.
RAFAEL BROM |