Vaše cesta k mikrofonu?

Ve druhé třídě jsem dělala konkurz do ostravského dětského rozhlasového sboru. Při zpívání se mi rozklepala kolena, pan sbormistr Richter na mě upřel své blankytně modré oči a pravil: "Mikrofonu se nemusíš bát, zhluboka se nadechni, zklidni bránici a mysli na to, co zpíváš. Mikrofon to uslyší všechno." A tak jsem poznávala mikrofony ostravského rozhlasového studia a prostřednictvím dětského sboru i studia televizního. Po letech, zrovna když jsem končila studia na pedagogické fakultě, si do mě "píchla" rozhlasačka Zdena Baronová. "Děláš pro televizi, nechceš to zkusit u nás? Je to větší dobrodružství." Měla pravdu. Je to vysílání pro lidi s fantazií.

Vaše rozhlasová nej?

Přímé přenosy, ta úžasná možnost být i s posluchači v tentýž okamžik na koloběžce, na kole, v bryčce tažené koňmi, v letadle nebo ve vítězné Tatře Karla Lopraise či Tatře 87 s ing. Miroslavem Zikmundem. To všechno díky čarovným rozhlasovým vlnám jde. Nebo péct chleba s Jankem Rokytou a Ludvíkem Vaculíkem - byl voňavý, křupavý a tuze dobrý.

Co vás drží nad vodou?