Od Vinciho k Wichterlemu

Myšlenka "neviditelných brýlí" je však stará již několik staletí a jako první v historii se úvahami o možnosti aplikace skla a tekutiny přímo do systému oka zabýval v roce 1508 již Leonardo da Vinci. První kontaktní čočky byly však vyrobeny až v 80. letech 19. století. Byly zhotoveny ze skla, nazývaly se kontaktními brýlemi a jejich autor je dokázal nosit v očích po dobu dvou hodin. V průběhu dalších desetiletí přišly na svět další typy, ale jejich rozšíření stále bránila nedokonalost materiálu. Za druhé světové války spatřily světlo světa například kontaktní čočky vyrobené z "plexiskla". Byly však příliš tvrdé a nepropustné.

První čočky podle českého patentu se začaly vyrábět v šedesátých letech. V roce 1971 odkoupila Wichterleho patent na výrobu speciálního materiálu s označením HEMA americká spol. Bausch and Lomb, která v 70. letech přišla na trh s výrobou měkkých hydrogelových čoček a v 80. letech s čočkami ze silikonu. Přestože dosud nejvíce rozšířené hydrogelové kontaktní čočky splňují řadu z požadovaných vlastností, bylo zřejmé, že přednosti hydrogelu i silikonu bude třeba v budoucnu skloubit a zároveň tím odstranit jejich dílčí nedostatky. Toto úsilí se však po dlouhá léta dalo přirovnat ke snaze o sloučení vody a oleje.

Kontaktní čočky, jak je neznáte

Úsilí bylo však korunováno úspěchem. Nový revoluční materiál byl představen v roce 1998 a s kontaktními čočkami zhotovenými z tohoto materiálu přišla firma Bausch and Lomb začátkem letošního roku i na náš trh. Revoluční kontaktní čočky s názvem Pure Vision spojují vysokou propustnost pro kyslík charakteristickou pro silikon a vysokou transportní kapacitu pro tekutiny, a dokonale smáčivý a proti ukládání nečistot odolný povrch hydrogelu. Výsledkem je kontaktní čočka poskytující vynikající zrakovou ostrost. Základní požadavky propustnosti kyslíku, smáčivosti povrchu a pohyblivosti jsou splněny.

Nový materiál přináší řadu výhod, z nichž bude mezi uživateli kontaktních čoček patrně nejvíce oceňována možnost nepřetržitého nošení čočky po dobu 30 dnů a 29 nocí. Dosud bylo nutné každou kontaktní čočku na noc snímat a ošetřit ji speciálním čistícím roztokem, ať už šlo o čočky s intervalem výměny jednoho roku, tří měsíců či čtrnácti dnů. Je však nutné dodat, že jsou vhodné pouze v některých případech, neboť jejich nasazení vyžaduje častější návštěvu očního lékaře. Proto odborníci zdůrazňují, že pro řadu uživatelů zůstávají i nadále nejvhodnějšími kontaktní čočky pro plánovanou výměnu jednou za čtrnáct dnů, či dokonce denně.

Kontaktní čočky pro kontinuální nošení jsou k dispozici pouze ve vybraných optikách a roční náklady spojené s jejich užíváním jsou v porovnání s ostatními typy kontaktních čoček více než dvojnásobné.

Kontaktní čočky používá v průmyslových zemích 5?10 % populace. Předpokládá se, že v naší republice je jejich rozšíření o něco nižší, přesné údaje však k dispozici nejsou. V řadě případů představují kontaktní čočky jednu z možností korekce zrakové vady (krátkozrakosti, dalekozrakosti či astigmatismu), jindy jsou však nenahraditelné. Používají se totiž nejen čočky dioptrické, ale také terapeutické, jejichž pomocí je možné dodávat přímo do oka léčivo, nebo se užívají jako oční kryt po operaci a úrazu. Výjimkou není dnes ani použití kontaktních čoček z ryze kosmetických důvodů k efektní změně barvy oka. Barevné kontaktní čočky s dokonalým vykreslením struktury duhovky jsou však velmi nákladné a zůstávají nedostupným luxusem.