Mnozí lidé, kteří dnes přicházejí do našich ordinací, říkají: já mám stres! Mají pravdu jen zčásti - stres totiž máme všichni, takže ani oni nemohou být výjimkou. A stres nás obklopuje, působí na nás - ale není to diagnostická jednotka, stres totiž není ani choroba, ani porucha.

To, co prožíváme, je jen důsledek stresu, který jsme nezvládli, protože byl nadprahový, vytrvalý a monotonní, zkrátka byl nad naše kompenzační síly. Ale pozor, řekli jsme si, že stresově na nás působí i pozitivní věci, i vše, na co se těšíme a po čem toužíme. Stres nás drží pohromadě, teprve když povolí, člověk se "rozsype". I běžné životní situace se střádají a sčítají, a jejich součet přibližuje okamžik stresového selhání.

Jako každý automobil

Jako každý automobil má na palubní desce kontrolní světélka, které blikáním naznačují, že něco není v pořádku, i na pomyslné lidské desce se občas rozbliká jakási kontrolka, která dává zřetelné signály, že organismus ztrácí síly a přestává se bránit, to znamená, že se objevuje porucha funkce. Pokud člověk nedokáže v tuto chvíli kontrolku včas rozpoznat, jeho problémy se prohlubují, až nakonec dojde ke kvalitativnímu zlomu. Skutečné a citelné poruše.

Ani automobil, jehož kontrolka palivové nádrže svítí, nepojede do nekonečna. Jestliže se šofér této informaci podrobí a při první příležitosti v čerpací stanici doplní pohonné hmoty, je zase všechno v pořádku. Jestliže však šofér spěchá, a proto podcení varující výstražnou informaci, kontrolka bude svítit nepřetržitě. A jestliže ani pak šofér neučiní nutné opatření, auto se zastaví. Obvykle na tom nejméně vhodném místě. A šoférovi jeho fanfaronství nebude k ničemu, může si stokrát opakovat, že svítící kontrolka je znamení pouze pro zbabělce, nakonec bude muset vzít kanystr a pokorně pochodovat k nejbližší benzinové pumpě. A pravda, bude ho to stát mnohem víc času a úsilí, než kdyby včas informaci zpracoval a zařídil se podle ní!