Točit nízkorozpočtový nezávislý film - to je o nervy. Většinou chybějí peníze, takže štáb ani technika nejsou zrovna prvotřídní. Není divu, že občas to či ono fatálně selže a do hlavní role se prodere chaos. Režisér, na počátku plný skvělých tvůrčích záměrů, ztrácí půdu pod nohama a není si tak docela jist, co vlastně chtěl. Čas od času propadá mírné hysterii či beznaději... O tom všem i o lecčems jiném je půvabný (ovšemže nízkorozpočtový a nezávislý!) snímek Život v oblouznění amerického scenáristy a režiséra Toma Di Cillo. Zúročil tu i vlastní tvůrčí zkušenosti a pochyby, především pak stálou nejistotu, v níž se pohybuje skromný tvůrčí tým vybavený velkolepými vizemi a představami, méně však už čímkoliv jiným.

Na dějovém principu "film o filmu" už bylo založeno nejedno více či méně zdařilé filmové dílko; vždyť je to svět, který pochopitelně láká atraktivitou a možností vršit a prolínat zápletky (filmové i "filmové"). Di Cillo však přináší leccos jiného než pouhou atraktivní show: mnohovrstevný, jemně trpký humor i situační komiku, oslavu (a zároveň i karikaturu) snílků a snění. Život v oblouznění má pestrý děj, odehrávající se v rovině představ i reality, uprostřed trápení i veselých konfliktů, vzájemného utkávání protagonistů, kteří spolu soupeří a zároveň se zoufale potřebují...

Především je to však komedie, při níž se divák dobře baví nad "výbuchy", kalamitami a drobnými katastrofami provázející natáčení. Zároveň však musí obdivovat umné propojení světa za a před kamerou, prolínání natáčeného příběhu, dění v zákulisí a představ, jimiž je obdařen režisér Nick (výtečný Steve Buscemi, který se proslavil mj. i ve filmech Tarantinových a bratří Coenů). Atmosféře filmu nezůstávají nic dlužni ani ostatní herci, Catherine Keenerová jako Nicole, Dermot Mulroney jako Wolf a další.