Režiséra Jana Svěráka si pamatujeme zejména ze dvou mezinárodně úspěšných filmů - Obecné školy a Kolji. Zaujal však i snímkem Jízda (1994), kterým drží nesporný primát v novodobém filmovém podnikání u nás. Zatímco rozpočet běžného filmu se pohybuje řádově v desítkách milionů korun, Jízda měla údajně stát kolem jednoho milionu a složili se na ni sami tvůrci. Režisér díky tomu získal naprostou tvůrčí svobodu. Výsledkem jsou volně poskládané epizody z jedné prázdninové cesty po malebných jižních Čechách, jak ji prožívá osádka jednoho auta.

Při sledování si vzpomeneme na legendární vzor podobných vyprávění, na americkou Bezstarostnou jízdu. Svěrák však její vyhrocené buřičství odmítl, naopak zdůrazňuje jistou idyličnost a nezávaznost činů, hrdinové jsou hraví, jakoby si ještě nevědomí možných důsledků svého počínání. O čem Jízda vlastně vypovídá? Záměrně zdůrazňuje, že o ničem. Že touží jen po navození prchavého letního oddechu okořeněného dráždivou, ale nicméně platonickou erotikou. Dvojice přátel (Jakub Špalek, Radek Pastrňák) se vypraví na prázdninovou vyjížďku obstarožním, přesto však honosným autem, které pořídili za levný peníz v bazaru, opatřili "zahraniční" poznávací značkou a především naložili stopařku (Aňa Geislerová). Bez ní by totiž nebylo o čem vyprávět.

Je pravda, že příběhu schází pevnější kostra. Skládá se ze série "silničních" segmentů, občasných zastávek a místy svalnatých řečí, které vedou všichni zúčastnění. Oba mužští hrdinové trochu připomínají westernové jezdce přijíždějících odnikud a nikam směřujících, ale na rozdíl od nich se neocitají v žádné konfrontaci - už proto, že nejsou nositeli morálky, která by si zasloužila důslednou obranu. Pokud něco z vyprávění zanechává stopu, je to obtížně pojmenovatelný vjem jakéhosi podprahového rozčarování, že život uniká nedostatečně sevřenýma rukama.

Soutěžní otázka č. 9:
(Odpovědi na všech 9 otázek pošlete ihned, nejpozději do 30. září na adresu Týdeníku Rozhlas, Jeseniov 36, 130 00 Praha 3 nebo na e-mail: Tydenik.Rozhlas@cro.cz)