Čtyřkoalice stále ještě nemá společného lídra. Nicméně jak minulý čtvrtek prozradil na Radiožurnálu v pořadu O kom se mluví Jan Kasal, výběr se zúžil už pouze na tři osoby, dva straníky a jednu personu z vnějšku. V kuloárech se dost šeptalo na téma, že hrozí pranice strýců předsedů a místopředsedů strany lidové a unionistů, takže by mohl mít šanci nějaký kmán, například poslanec Ivan Pilip. Ten prý ale mezi kandidáty není, protože podle Kasala o funkci lídra čtyřkoalice neprojevil zájem. Roztomilé, že ano? Jak konkurz dopadne, dovíme se prý někdy po volbách do krajských zastupitelstev a do Senátu. Do té doby se také nesloučí poslanecké kluby lidovců a Unie svobody, jak to před čtrnácti dny avizoval v besedě Radiofóra Ivan Pilip, neboť podle Kasala není důležitá ani tak společná firma, jako to, aby poslanci KDU-ČSL a US hlasovali jednotně. Těch poslanců je ale dohromady pouze 39, takže toho mnoho nezmohou a ve společném klubu by byli alespoň lépe vidět, zvláště kdyby jim čtyřkoalice pořídila nějaký výrazný stejnokroj. Ze všech možných průzkumů volebních preferencí je zřejmé, že čtyřkoalice toliko jako celek má naději konkurovat dvěma nejsilnějším stranám. A Jan Kasal není v situaci blahé paměti Jana Šrámka, jehož prvorepublikovým lidovcům bylo dáno pěstovat si svůj svéráz za pravidelný přísun zhruba osmi procent hlasů, jež spolehlivě stačily k účasti v téměř jakékoli mocenské konstelaci. Navíc máme nový volební zákon, který stranám pod 15 procent hlasů přidělí jen skromný počet mandátů, což by byl případ lidovců i v moravských krajích, kdyby šli do voleb samostatně. Unionisté by na vlastní pěst také nic nezmohli, o DEU a ODA ani nemluvě. Nebožtík Josef Lux to tušil a v létě 1998 přišel s ideou čtyřkoalice. Jeho nástupce Kasal po dvou letech stále ještě kalkuluje, čeká na další volby a až po nich si možná konečně stoupne pod čtyřkoaliční střechu. Jen aby ta střecha měla ještě co chránit před deštěm.

Jinde ano, u nás ne

"Prostituci jako sociálně patologický jev není reálné žádným právním předpisem účinně zakázat, jen regulovat," říká ředitelka odboru prevence kriminality na ministerstvu vnitra Jitka Gjuričová, spoluautorka návrhu zákona o prostituci, který loni neprošel sněmovnou. Předešlé debaty, zda prostituce je či není svého druhu podnikání, jež by mělo být regulováno, skončily rovněž nulou: české zákony tudíž neznají prostituci a veřejné domy, zato však máme známou silnici E 55 s desítkami vulgárně se nabízejících, často neplnoletých děvčat, vykořisťovaných pasáky, máme stovky "masážních salonů", kam za zcela jiným účelem dojíždějí i "přespolní" z Rakouska a Německa, máme vyhlášené uličky v metropoli a v pohraničních městech. Právě jejich pětadvacet starostů se nyní obrátilo na vládu s výzvou, aby umožnila obcím a státním orgánům pouliční prostituci regulovat tím, že ji bude částečně legalizovat. Okamžitě se ozval poslanec Marek Benda (ODS), jenž pokládá za nemravné, aby stát vlastně převzal roli pasáka tím, že uzná prostituci za legální podnikání. Akceptováním prostituce ve veřejných domech by prý bylo navíc legalizováno kuplířství, které je trestným činem. Legislativní rada vlády dodává, že bychom se ocitli v rozporu s mezinárodní úmluvou, jež nedovoluje, aby státy kořistily z nelegální činnosti. Mravní výhrady křesťansky vychovaného poslance Bendy nutno respektovat právě tak jako jeho názor člena ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny. Ať nám ale někdo vysvětlí, proč se neostýchají regulovat prostituci v sousedním Rakousku či Německu? Proč tam mohou být prostitutky registrovány, proč musí pravidelně na lékařské prohlídky, proč musí platit sociální a zdravotní pojištění a proč mohou provozovat své řemeslo jen v prostorách k tomu určených?

O heslech a skutečnosti