Lidé chodí vzpřímeně po dvou. Šimpanzi a gorily ale používají tento způsob chůze jen výjimečně, například když nesou něco těžkého, a dávají přednost chůzi, při které se opírají o kotníky rukou. O tom, jak chodili dávní společní předci lidí a lidoopů, jsme se mohli stále jen dohadovat.

Na jedné straně si lze představit společného předka lidí a afrických lidoopů, který se při chůzi opíral o kotníky. Šimpanzi a gorily si tento způsob chůze zachovali a člověk jej vývojem ztratil. Nabízí se ale i představa společného předka, který chodil vzpřímeně po dvou. Pak by si jeho způsob chůze podržel člověk a vývojovou změnou by prošli naopak lidoopi, kteří by se naučili při chůzi opírat o kotníky.

Kdy se ale zbavili předchůdci člověka opičího způsobu chůze a uvolnili si přední končetiny pro výrobu nástrojů? Na základě nedávných výzkumů se zdá, že pozdější australopiteky druhu Australopithecus africanus už můžeme považovat za první tvory, kteří se zbavili opičí chůze. Jak s tím ale srovnat nález otisků chodidel pravěkých tvorů z východoafrické Laetoli. Před třemi a půl milionem let tu někdo prchal před výbuchem sopky a otiskl chodidla do silné vrstvy sopečného popela. Zanechali je po sobě ale tvorové, kteří kráčeli vzpřímeně po dvou. Ve zkamenělém popelu se nenašly otisky kotníků předních končetin...