Vaše cesta k mikrofonu?

Na začátku byl asi přednes Erbenovy Polednice, za který jsem v osmé třídě získala titul Miss, protože nejhezčí jsem určitě nebyla... Na gymnáziu následoval časopis a páteční ranní vysílání školního rozhlasu - pouštěli jsme písničky a brojili například proti kouření. Trémy mě zbavovalo jeviště: amatérské divadlo a taneční soubor Vycpálkovci. Na fakultě žurnalistiky jsme s kapelou poprvé nahrávali ve studiu a pro Československý rozhlas jsem připravovala půlhodinku Toulky za písničkou. Tehdy mi ovšem Ivan Rössler omlátil o hlavu každý druhý scénář a - třeba při živém přenosu z Porty - mě házel do vody stylem: "Plav!" Doplavala jsem do Zelené vlny a pak do Dobrého jitra. Občas zavítám i jinam - třeba při režii zábavných pořadů, jako je Baví - nebaví s Petrem Novotným.

Vaše rozhlasová "nej"?

Vždycky jsem u vytržení z našich techniků přenosových vozů, když třeba pět hodin natahují kabely a dráty, aby se dalo vysílat - namátkou - i z hvězdárny na Kleti. A potom z lidí, kteří jsou vysoko nad ostatními. Jeden za všechny: prezident NKÚ Lubomír Voleník. Člověk, který má žebříček hodnot setsakramentsky dobře poskládaný. Denně bez utišujících léků překonává úporné bolesti - při vysílání mohl jen klečet! A přece je optimistický, velmi lidský, pracovitý, neúplatný.

Co vás drží nad vodou?