Co s vybitými bateriemi?

Baterie patří k výdobytkům civilizace. Tužkové baterie se používají jako nevratné zdroje energie do spotřebních elektronických přístrojů a hraček, osvětlovacích těles a přístrojů měřící techniky. První baterii v historii zkonstruoval před více než 200 lety Nikola Volta - první prototypy tužkových baterií vznikly na konci minulého století. Elektrodový systém byl ve srovnání s dnešními typy téměř totožný, postupně se však zlepšovala jejich kapacita a "obal". Suché galvanické články z přelomu 19. a 20. století byly "uvězněny" ve sklenicích a ve dřevě. Dnes je však jejich používání natolik pohodlné a finančně nenáročné, že s nimi plýtvá. A co víc - bezmyšlenkovitě je odhazujeme mezi ostatní odpad. Právě v tom je však jistý háček.

Kam s nimi?

K výrobě tužkových baterií je totiž zapotřebí několika druhů kovů a některé se také vyrábějí s použitím toxické rtuti či kadmia. U galvanických článků, které kadmium nebo rtuť neobsahují, se zase jako elektrolyt používá 25% chlorid zinečnatý, který silně leptá a vytváří nebezpečné výpary. Přítomny mohou být také těžké kovy. Vyhazovat vybité baterie do komunálního odpadu tedy příliš moudré není. Nabízejí se však jiné alternativy? Naštěstí ano. Tou první jsou jednorázové svozy nebezpečného odpadu, které zajišťují úřady státní správy či existence stálých sběren. Další možností je jejich recyklování.

Recyklace bez legrace

Problematikou recyklace tužkových baterií se odborníci zabývají již několik desetiletí. Většina zahraničních firem baterie nejdříve rozemele ve speciálních mlýnech a směs poté roztřídí pomocí separačních zařízení. Chemickou a elektrochemickou cestou se získají zpět kovové a nekovové suroviny bez ohledu na typ baterií. V naší republice se recyklací baterií a akumulátorů zabývá jediná firma Ekogalva ve Žďáru nad Sázavou, která si nechala patentovat svůj zcela originální postup. Vedla ji k němu situace na našem trhu, na němž figurují i tužkové baterie zcela nezjistitelného původu. Přestože směrnice Rady evropských společenství z roku 1991 v Bruselu doporučuje limity obsahu škodlivých látek a některé státy dokonce dovoz nebo výrobu tužkových baterií s nadlimitním obsahem škodlivin zakazují, v ČR dovozce ani výrobce kvalitu baterií prokazovat nemusí. Na našem trhu jsou k dostání desítky typů tužkových baterií, z nichž některé jsou velmi nízké kvality. Postup při recyklaci je proto následující - baterie se demontují opačným způsobem, než jakým se postupovalo při jejich výrobě. Nejprve se důsledně roztřídí podle typu, rozměru, elektrochemického systému a obsahu škodlivin. Demontáž je náročná na podíl ruční práce, ale snižuje energetickou náročnost provozu a zvyšuje kvalitu výstupních surovin. Například zinek jsou ve firmě Ekogalva schopni vytřídit s čistotou 99,6 %, což je základní předpoklad pro jeho další uplatnění na trhu. Kromě zinku lze recyklací suchých galvanických článků včetně tužkových baterií získat také uhlíkové tyčinky, (ty lze použít při výrobě nových baterií nebo jako paliva s vysokou výhřevností), dále lepenku, pocínovanou ocel a oxid manganičitý, který se využívá v chemickém a keramickém průmyslu. Kapacita poloprovozu recyklace tužkových baterií zde činí pět tun za měsíc.

Baterie versus akumulátory

Na našem trhu jsou k dostání dva základní typy tužkových baterií - obyčejné v ceně kolem deseti korun a alkalické zhruba za dvojnásobek. Oba typy není vhodné kombinovat. Kromě toho existují také akumulátory, zejména niklkadmiové a niklmetalhydrydové, určené k dobíjení. Při každodenním používání přístrojů vyžadujících pohon článků velikosti tužkových baterií se jejich používání i při výrazně vyšší pořizovací ceně vyplatí. Teoreticky je lze nabít celkem tisíckrát.

Příklady táhnou

Největším dodavatelem suchých galvanických článků k recyklaci je liberecký okres. Se sběrem tu začali před sedmi lety v Domě dětí a mládeže Větrník přímo v Liberci zásluhou Mgr. Jana Zemana. Dodnes jich zde především zásluhou dětí nasbírali více než třicet tun. Sběrné nádoby na vybité baterie se nacházejí ve školkách a ve školách a za odevzdané články jsou děti odměňovány kupony, jež jsou slosovány. Ve hře jsou např. i solární kalkulačky. Dvakrát za rok jsou baterie přepravovány nákladním vagonem k recyklaci, což je možné jen díky podpoře místních úředníků státní správy. Recyklování 1 kg tužkových baterií totiž vyjde cca na 18 Kč, zatímco skládkování stejného množství stojí jen 6?8 Kč! Kromě baterií zde děti sbírají také hliník, PET lahve, fólie a nápojové kartony.

Blýská se na lepší časy?

O tom, že se v našem konzumním způsobu života přeci jen blýská na lepší časy, svědčí fakt, že v loňském roce bylo přijato nařízení vlády o povinnosti zpětného odběru vybraných použitých výrobků a obalů včetně suchých galvanických článků (dále sem byly zahrnuty motorové oleje, zářivky, pneumatiky a olověné akumulátory). Lhůta byla stanovena do tří let od nabytí jeho účinnosti. Do doby, než bude v platnosti nový zákon o odpadech, má však toto nařízení spíše povahu doporučení. Do budoucna je ale jisté, že v nakládání s některými druhy odpadu dojde k zásadní změně, a pokud ji výrobce či dovozce nebude ochoten akceptovat a dotovat recyklaci z vlastních prostředků, bude postižen sankcemi podle zákona. Nový zákon o odpadech by měl vstoupit v platnost v roce 2003 a do té doby by u nás měla být vybudována síť bezplatných sběren uvedených druhů odpadu.