Český rozhlas 1 - Radiožurnál

Když je něčeho moc

Podle senátora a šéfa odborové centrály Richarda Falbra je tvrzení premiéra Miloše Zemana, že za akcí Olovo zřejmě stojí stejná instituce jako za bamberskou aférou a že k tomu použila žurnalistů, "mimořádně hloupý a ubohý útok na novináře a na svobodu tisku". Novinář tak jasně vyslovený názor ocení a navíc je potěšen projevem solidarity od politika, neboť obé je u nás vzácným kořením. Leč kuchaři Falbrovi se tentokrát "utrhla ruka" a výrazných ingrediencí nasypal více, než bychom u profesionála očekávali. Jako bývalému (Horákovu) místopředsedovi ČSSD může být Falbrovi líto, že v dnešním vedení strany nedokáže nikdo poslat Zemana k čertu: to ale ještě neznamená, že výrokem o "postupující idiotizaci vedení sociální demokracie" musí šmahem zurážet všechny bez rozdílu. Falbrovo doporučení, aby ČSSD před volbami na dva měsíce umlčela Zemana tím, že jej pošle na Vysočinu objímat stromy, už jenom podtrhlo známou pravdu, že čeští politici nedokáží balancovat na ostré hraně kritiky a pravidelně sklouznou do emocí a skrze ně k povýtce jen osobním, a proto neužitečným střetům. Oč na tom budeme lépe či hůře, jestliže se premiér Zeman v reakci na Falbrovy výroky nemíní se senátorem a šéfem odborů dále setkávat? Sociální demokracii to žádným směrem neposune ani o píď a vztahy mezi vládou a odbory nespočívají na této dvojici. Navíc považuje-li Miloš Zeman Falbrovo vyjádření za trapné, člověk žasne, proč si premiér neodpustil stejně trapný dovětek, že "pan Falbr je jediný pozitivně lustrovaný senátor v českém Senátu a já chápu jistou schizofrenii jeho pozice, která se projevila například v tom, že nedávno několik svých kolegů v senátním klubu obvinil, že jsou bolševické mozky. Jednalo se o sociálnědemokratické senátory". Richard Falbr kandidoval do Senátu jako nezávislý s podporou sociální demokracie. Pozitivní lustrační osvědčení má proto, že před Listopadem v zařízení ministerstva vnitra vyučoval cizí jazyky. Sociální demokracie včetně Miloše Zemana to věděla, ale když bylo v mosteckém senátním obvodu třeba vyrvat konkurenci mandát, zřejmě jí to nevadilo. Nevadilo by to i nadále, kdyby Falbr v Senátu myslel hlavou Miloše Zemana, a nikoli svou vlastní. Protože začal myslet a hlavně hlasovat po svém, začalo náhle páchnout i jeho lustrační osvědčení. Novináře už pan premiér naparfemoval hnojištěm, teď ještě senátora a šéfa odborů v jednom: když to takhle půjde dál, bude tu za chvíli k nedýchání.

Český a rakouský Temelín

Napětí, jaké v česko-rakouských vztazích vyvolává jedna elektrárna, působí dojmem, že ve skutečnosti existuje nikoli jeden, ale dva Temelíny. Jeden český, který je po všech navýšeních rozpočtu, projektových změnách a inspekcích zcela bezpečný, moderní a užitečný, a pak jeden rakouský, který je smrtelně nebezpečný a naprosto zbytečný. Ani jedna strana nepřipustí, že by pravda mohla být někde uprostřed. Jak se blíží termín spuštění Temelína, atmosféra houstne. Rakousko se připravuje na konec světa, zatímco naši odpovědní činitelé nechápou, o čem je u našich sousedů řeč, co jim konkrétně vadí, čeho se vlastně bojí, a dávají si otázku, co je vlastně Rakušanům do toho, jak si vyrobíme elektřinu a zda ji potřebujeme pro sebe, anebo zda ji vyvezeme. Kompromis je nemožný, protože není nic mezi spuštěním elektrárny a nespuštěním elektrárny. Co se tedy stane? Temelín bude spuštěn a začne produkovat elektřinu. Současně zůstane pod přísným dozorem nejen našich energetiků, ale i našich sousedů. To je z hlediska českého občana dobrá zpráva, protože v obavě před tím, že mohou být ozářeni, mohou Rakušané možná jednou přispět k tomu, že nebudeme ozářeni ani my. Jiný je problém, zda mělo smysl Temelín dokončit z hlediska ekonomického. Pokud budeme za elektřinu platit tolik jako dosud, anebo dokonce ještě víc, pak tuto stomiliardovou investici lze před občany obtížně hájit. A ještě obtížnější to bude, když přebytek energie rovnající se kapacitě Temelína budeme vyvážet, a to dokonce pod cenou.

Prezident podržel Grosse