číslo 38/2000
vychází 4. září

Tipy ČRo

Sobota 16. 9. 16.30 hodin

Kompletní Bach varhaníka Aleše Bárty

Preludium a fuga e moll Johanna Sebastiana Bacha, v katalogu jeho skladeb číslo 548, je nejvelkolepější skladbou jeho lipského období. Spolu s Preludiem a fugou Es dur BW 552 vzniklo v čase komponování třetího dílu Klavírních cvičení a patří k několika málo jeho pozdním varhanním skladbám, neboť Bach se tomuto oboru věnoval především za předchozího varhanického působení ve Výmaru. V prvním desetiletí lipské éry, kam byl po Kuhnauovi zvolen varhaníkem u sv. Tomáše počátkem roku 1723, zkomponoval pro své Collegium musicum řadu koncertů, vedle toho vznikají i světské kantáty dýmce, selská a kávová, které byly podníceny jeho společenským životem. Patřily k němu i veřejné koncerty, pořádané pro vybranou měšťanskou společnost v lipské kavárně. Lipské období přineslo také závažné vokální skladby - velká oratoria a obrovitou Mši h moll. Mezi revizemi starších varhanních skladeb bylo tedy napsáno i Preludium a fuga e moll 548 - v Revue je uslyšíte jako závěrečnou skladbu druhého dílu kompletu Bachových varhanních skladeb, které na nástroj ve Dvořákově síni Rudolfina nahrál Bárta pro japonské vydavatelství. Toto dílo vzniklo pravděpodobně v letech 1727 až 1731 a k jeho majestátu bachovský badatel Spitta poznamenal, že nenalézá obvyklých prostředků a slov k tomu, aby dokázal vyjádřit skutečný význam, sílu a důstojenství Preludia a fugy e moll, které by snad mělo být nazýváno symfonií ve dvou větách. Obě části díla jsou kontrastní, niternost a výrazová zdrženlivost preludia se promítá i ve fuze, která je nevýraznější a nejvolnější ze všech Bachových fug.

RAFAEL BROM