Píseň se skládá ze dvou v ideálním případě rovnocenných složek, tedy hudby a textu. Občas se tudíž přihodí, že opravdu výjimečně dobrá píseň může být zážitkem i pro ctitele literatury a poezie. A právě z takových písniček se skládá nové album skladatele a zpěváka, textaře a básníka, spisovatele a cestovatele, publicisty a moderátora Jana Buriana nazvané Unavený válečník, album zhudebněných básní dánského básníka Bennyho Andersena, které - slovy samotného Buriana - "vzniklo z radosti nad velkou mocí zdánlivě bezmocných slov".

Sedmdesátiletý Dán není ani v České republice autorem vyloženě neznámým: už v roce 1989 vyšel v Odeonu výbor z jeho povídek nazvaný Tlusťoch Olsen a před nedávnem vydalo nakladatelství Ivo Železný rozšířenou verzi jeho básnického výboru Má velká doba byla malá. Doma v Dánsku je prý Andersen považován za součást národního bohatství, vydal tu dvacet sbírek básní a písňových textů a podle Andersenova překladatele do češtiny Františka Fröhlicha tkví jeho přitažlivost mimo jiné v tom, že "každého s laskavým, avšak nepovrchním humorem přesvědčí, že tady na světě se svými starostmi a radostmi není opuštěný a sám".

V dnešní době rozhodně není zvykem zhudebňovat básně a už vůbec ne z básní jediného autora připravit celé album. Jenže právě to udělal Jan Burian, umělec, který nemá ve zvyku nechat se čímkoli svazovat. Umím si představit, co by na jeho česko-dánskou nahrávku řekli zástupci zdejších poboček nadnárodních vydavatelských kolosů - v nejlepším případě by si ťukali na čelo. Naštěstí je Burian jednou z jistot brněnské firmy Indies, která je nezávislá zdaleka nejen svým názvem a platí za nejužitečnější české hudební vydavatelství. Její katalog zdobí vedle předposledního Burianova alba Jenom zpívám i jeho nová, při vší sdělnosti ležérně neokázalá kolekce osmnácti "písničkových básní".

Je zajímavé, jak je Burian přitahován básněmi svých kolegů, ač sám platí za výtečného textaře a jistě by mu nečinilo zvláštní potíž napsat si texty sám. V této souvislosti se sluší vzpomenout na starší album Poezie, na kterém Jan Burian rozezpíval básničky řady českých klasiků a nedopadlo to vůbec špatně. Velmi dobře rozumí i Andersenovi, který je mu jistě blízký konkrétním obsahem každé z básní, jejich civilním jazykem i mocnou schopností ironie a sebeironie. Když v písni Dieta zpívá o tom, že "ředkvičky omezují obzor, hrách zaráží vývoj, květák bere rozhled a snídaně bere chuť k jídlu", je to Burian, i když to Burian není. Natolik se dokázal jeden z našich nejosobitějších písničkářů se "svým" Andersenem ztotožnit.

MILAN ŠEFL