Radoslav Mácha, redaktor ČRo 2 - Praha
Vaše cesta k mikrofonu?
Nejdříve jsem šel cestou, vedoucí k mikrofonu nerozhlasovému. Byla kratší,
začala na počátku let šedesátých, kdy vznikaly big-beatové kapely. V jedné jsem
byl a pokoušel se v ní zpívat. Asi se mi to celkem dařilo, protože jsem to
"dotáhl" v roce 1970 až k jedné televizní písničce v semaforském seriálu
Plakala panna plakala. Cesta k mikrofonu rozhlasovému byla delší. Pokud mě paměť
neklame, premiéru - a to v Dobrém jitru - jsem měl v sobotu 20. srpna 1994. Soudím,
že nebyla nejhorší, protože Karel Tejkal, tehdejší šéf Dobrého jitra, mi povolil
další reprízy.
Vaše rozhlasová "nej"?
Asi svého času páteční Dobrá jitra, kdy jsme navštěvovali různé známé
osobnosti. Měl jsem tu čest rozprávět s Vlastimilem Brodským, Jiřím Sovákem,
Ferdinandem Havlíkem, Jefimem Fištejnem, Evou Pilarovou a dalšími. Rád vzpomínám i
na přenos z Uherského Hradiště, ve kterém byla mou partnerkou Dana Zátopková. A
nemohu samozřejmě zapomenout na spolupráci s Janem Petránkem, Jiřím Ješem, Miloněm
Čepelkou, Vladimírem Váchou a mohl bych ve výčtu jmen pokračovat ještě dlouho.
Co vás drží nad vodou?
Jak kdy, protože někdy jsem spíše pod vodou. Ale určitě mě těší bezprostřední
odezva posluchačů po vysílání Dobrého jitra na ČRo 2 - na stanici Praha, což
bývá jednou za čas v sobotu po osmé hodině. Z vody mě tahají i setkání s lidmi, o
kterých jsem se už zmínil a z nichž mnozí se stali mými přáteli. No a nesmím
zapomenout na své oblíbené "Cimrmany", na Semafor a lidi kolem těchto
divadel. A také na návštěvu míst dětství a mládí, která jsou převážně na
Moravě a ve Slezsku.