ČRo 3 - Vltava, Reflexe - 18., 19. a 20. září, vždy v 11.45

"Erotoman polykající ženy jako cyklista kilometry, workoholik, který za deset let napsal devětadvacet svazků, šílenec, jenž ve třiačtyřiceti zemřel v děsivých psychických a fyzických mukách v blázinci" - takto výstižně charakterizoval největšího mistra francouzské novely Guy de Maupassanta Jindřich Veselý v maupassantovském Výročí týdne, jež nedávno vysílala stanice Vltava. Naše povědomí o Maupassantovi mohou doplnit i jeho čtyři eseje.

Prozaik, dramatik a žurnalista Guy de Maupassant (1850-1893) nebyl jen autorem skvělých povídek - napsal jich přes tři sta, mj. slavnou Horlu, šesti románů (z nich připomeňme Příběh jednoho života) a několika divadelních her. Napsal rovněž tři svazky cestopisů - z Francie, severní Afriky a Středomoří - a právě v nich se projevil i jako osobitý esejista. V roce 1888 vydal knihu Na vodě (stati z let 1882-1883), z níž pochází i náš ostře protiválečný text Válka. Maupassant se zúčastnil prusko-francouzské války jako zásobovatel. Díval se zvídavě kolem sebe. Jeho zkušenost s válkou, v níž největším úspěchem francouzské pravidelné armády bylo potlačení Pařížské komuny, probudila v něm nenávist k politikům i k vojákům: "Válečníci jsou metla světa. Generálové v půl roce zničí dvacet let práce, trpělivosti a nadání. Co vlastně válečníci udělali, aby dokázali pouhou trošku inteligence? Nic. Co vynašli? Děla a pušky. Toť vše." Z téže knihy pocházejí i eseje Úředníci a Lidské vztahy. V prvním z nich Maupassant odkrývá děsivou předurčenost profesionální dráhy v úřadě, ve druhém obhajuje individuální nezávislost. Dodejme, že se skoro deset let nudil jako úředník na různých ministerstvech. Práce ho ubíjela. Začal psát.

V roce 1890 vyšla kniha Bludný život (texty z let 1885-1890). Z ní je i rozsáhlá stať Sicílie, jejíž úryvek přinášíme. Text obráží Maupassantův zájem o umění minulosti, prozrazuje přímo impresionistický smysl pro barevné vjemy a jejich odstíny. Autor se rozepisuje o mnohotvárnosti umění, nachází slova plná pokorného obdivu pro fascinující architekturu palermské Palatinské kaple, "nejkrásnější na světě, nejúžasnějšího náboženského klenotu, jaký lidská mysl může vysnít a umělcova ruka vytvořit". Nadšený autor shrnuje svůj dojem slovy: "Mozaiky v žádné z jiných památek netvoří tak nádherný celek, a právě ten je na tom božském díle jedinečný."