číslo 39/2000 |
|
Televize |
|
ZVEME
VÁS DO KINA
Historické filmy opět vládnou
Zdálo by se, že éra prostoduše popisných historických velkofilmů, jaké vznikaly zejména v 60. letech a chtěly ohromit zejména výpravností (v našich kinech jsme kdysi mohli vidět nejen americké jako Pád říše římské, Kleopatru či Cida, ale třeba také rumunské produkty Dákové a Trajánův sloup), již minula. Jenže vše nasvědčuje tomu, že pravý opak je pravdou. Dnes se s davovými výjevy snoubí špičková triková technika, která dovoluje s naprostou věrohodností začlenit výjevy dříve jen obtížně myslitelné. Filmaři se vydávají do antických časů i do středověku, mapují i minulost vzdálenou jen několik desetiletí, ale přesto již stěží představitelnou. Výpravy do dávných dob se zpravidla vyznačují realizační rozmáchlostí a rušným dějem. Stačí si připomenout Gladiátora (zajímavé je, že v osudech zneuznaného římského velitele, jenž končí jako gladiátor v aréně, téměř beze změny přejímá dějové schéma Pádu říše římské), hned několik verzí osudu Johanky z Arku, která se v 15. století úspěšně postavila do čela francouzských vojsk, aby vyhnala anglické okupanty, ale přesto se stala obětí mocenských intrik těch, kteří jí měli být nejvíce vděčni. V Patriotu, který se odehrává na sklonku 18. století, se vážený otec rodiny do dlouhém váhání postaví do čela boje za osvobození amerických kolonií z britského područí. A pominout nelze ani Pane Tadeáše, který dokládá nebývalé oživení historické tematiky v Polsku. Jenže zůstává velkou neznámou, jakou bude mít Pan Tadeáš, u našich severních sousedů mimořádně úspěšný, odezvu u nás: veršovaný epos staví na horečnatém vlastenčení, na patetických proslovech. Navíc málokdo zná spletité vztahy polského národa s Litevci, Rusy atd. Vznikly však i historické filmy, které nechtějí postihovat mimořádné události, ale naopak všední tvář (zpravidla nepříliš vzdálené) minulosti. Drama Andělin popel líčí dopad chudoby a bídy na jednu irskou rodinu - a všechny její sousedy v zablácené, siré uličce - ještě ve 30. letech. Protože nouze neznamená omezit běžné spotřební návyky, jak se občas domníváme dnes, ale skutečné ohrožení hladem. JAN JAROŠ |