Co je tajné a co ne

"Jednání grémia je neveřejné, takže vám k tomu nic neřeknu. To bychom mohli jednat na Václaváku," odbyl minulý týden novináře Petr Lachnit. Panu místopředsedovi ČSSD a ministru vlády v jedné osobě se zdála nepatřičná otázka, zdali to byl Miloš Zeman anebo Stanislav Gross, kdo v nejužším vedení ČSSD vystoupil s hypotézou, že akci Olovo má na svědomí jistá instituce mimo ČSSD. Do toho, o čem si povídají "přátelé" (u nás si vzhledem k obnošenosti toho slova sociální demokraté neříkají soudruzi) na grémiu, by nám nemuselo býti nic, kdyby nešlo o stranu vládnoucí a kdyby nechutnosti, provázející nejen Olovo, nezamořovaly vzduch i těm občanům, kterým je samotná sociální demokracie s prominutím ukradená. Ostatně byl to sám předseda ČSSD, kdo po inkriminovaném zasedání grémia informoval, že "nejen akci Olovo, ale i aféru Bamberk organizovala a financovala jedna konkrétní instituce". V televizním pořadu Naostro pak přidal další informaci z grémia, totiž že s hypotézou o instituci, která má Olovo na svědomí, přišel Gross. Ten však Zemanovi prostřednictvím tisku vzkázal, že se "bude muset upamatovat, jak ty věci na grémiu opravdu byly". Pokud si sociální demokracie chodí své prádlo přepírat do zařízení zvaného Česká televize a noviny, pak se asi i pan místopředseda Lachnit bude muset smířit s tím, že veřejnost a tím pádem novináři očekávají odpověď na otázku, jak ty či ony věci byly a jsou a co se za nimi skrývá. Odpověď nikoli ledasjakou, ale takovou, aby si její adresát nemusel připadat jako blázen nebo idiot. Nejde totiž jenom o třesky plesky kolem Olova. Co si myslet o tom, že v čele plzeňské kandidátky ČSSD do krajského zastupitelstva je bývalý pracovník politického oddělení divizního velitelství předlistopadové armády, který o sobě tvrdí, že se nezajímal o politiku, přestože studoval Vysokou školu politickou ÚV KSČ, kde "vyznával Gorbačova a nenáviděl Husáka a Gottwalda"!? A co o tom, že v Hradci Králové lídra ČSSD pro krajské volby diskredituje část jeho stranických přátel pomocí komunistického kandidáta číslo 2 do týchž voleb? I kdyby podobné další otázky nebyly, pro důvěryhodnou stranu jich je k zodpovězení až dost. Navíc je-li to strana vládnoucí a vládne-li v demokratických poměrech. Vymlouvat se na neveřejnost schůzí svých orgánů může buď z okamžité ztráty soudnosti, anebo proto, že by jí vyhovovalo zaonačit ty poměry nějak jinak. To by ale z hrobu tleskal Zdeněk Fierlinger.

Opět jednou o nás bez nás?

Evropský parlament (EP) ve Štrasburku schválil už druhou rezoluci ohledně Temelína. Obě inspirovali rakouští poslanci. Ta z loňského května se snažila nedopustit dostavbu elektrárny. Ta z minulého čtvrtka sice připouští právo suverénních států na svou energetickou volbu, avšak vyzývá českou vládu, aby zajistila, že první temelínský blok nebude připojen na síť "před provedením odpovídajících procedur ohledně dopadu na životní prostředí, v souladu se standardy přijatými uvnitř EU". Dále jsme žádáni, abychom poskytli detailní informace o bezpečnosti Temelína a aby český parlament co nejrychleji ratifikoval mezinárodní konvenci o hodnocení přeshraničního vlivu staveb na životní prostředí. Několik rakouských poslanců v čele s Marialiese Flemmingovou se ve Štrasburku dost pochopitelně pozastavovalo nad tím, že to náš parlament dosud nestihl, když Česká republika podepsala konvenci před sedmi lety. I my se ale máme nad čím pozastavovat. Rakouští zástupci a zelení v EP prosadili rezoluci o Temelínu do tzv. naléhavé procedury. Schvalování proto proběhlo bez obšírné rozpravy a bez toho, že by čeští zástupci měli možnost vystoupit a některé věci vysvětlit. Současně s Temelínem byly ve čtvrtek odpoledne na programu důsledky potopené ponorky Kursk, situace v Burundi, uprchlíci v Nepálu, lidská práva v Barmě a v Kolumbii a únos britských vojáků v Sieře Leone. O temelínském problému kandidátské země na vstup do Evropské unie se tedy jednalo bez její přítomnosti a v prazvláštních souvislostech. Národu s mnichovským komplexem to zajisté neudělá dobře, zvláště když se doví, že britský konzervativec Chichester, jenž označil postup štrasburského parlamentu vůči nám za politické vydírání a vměšování, zůstal se svým názorem osamocen. Rezoluce přijatá "naléhavou procedurou" není naštěstí pro Českou republiku ani pro Evropskou komisi či Radu Evropy zavazující. Jakožto zdvižený prst ale svou váhu má, protože je už druhá v pořadí, a až se bude jednoho dne skutečně rozhodovat o našem vstupu do Unie, budou se počítat i malé hříchy.

Klidně o rozpočtu