Druhý díl melodramatické trilogie na texty Jaroslava Vrchlického s názvem Smír Tantalův vznikl ve skutečnosti až jako poslední. Proslulý český básník napsal v roce 1883 původně ojedinělý literární útvar Smrt Hippodamie. Teprve poté, zaujat námětem, se rozhodl připojit ještě dva díly, které by časově Smrt Hippodamie předcházely. V roce 1887 vydal úvodní pasáž - Námluvy Pelopovy, která byla záhy Zdeňkem Fibichem zhudebněna. Smír Tantalův byl už tedy koncipován i jako případné libreto budoucího melodramu a v celé trilogii zaujímá lyrickou polohu podobnou adagiovým větám hudebních kompozic, kontrastní jak s epickými Námluvami Pelopovými, tak se scherzově dramatickou finální Smrtí Hippodamie. Děj druhé části trilogie se odehrává ve vlasti Pelopově, který si přivádí novou manželku. Zapuzená Axiocha však přivádí na svět jeho syna a Pelops v závěru melodramu slibuje svému umírajícímu otci Tantalovi, že svého syna ochrání. Tím je vykoupena jak vražda, kterou kdysi spáchal starý král, tak jeho nový hřích, když nesplnil svůj slib práva azylu, kterého se dovolávala nešťastná snacha zahubená Hippodamií. Spletitý příběh je obohacen o neodmyslitelnou antickou scénu s věštbami, stíny zemřelých a prokletími a vedle mysteriózních pasáží vstupuje do děje předzvěst tragického konce. Ve věštírně totiž Pelops marně vyvolává stín královského vozataje Myrtillose z Pisy, který byl strůjcem jeho vítězství v závodě o ruku Hippodamie a kterého při návratu do vlasti - v úvodním dílu trilogie - svrhl v boji ze skály.