Kubánská zpěvačka Gloria Estefanová se na výsluní popularity vyhřívá již bezmála patnáct let a její nahrávky se časem staly synonymem kultivovaného popu akceptovatelného hned několika generacemi posluchačů nejrůznějších národností. Podobně jako v případě řady jiných umělců je však její diskografie mírně schizofrenní. Zatímco na albech určených pro mezinárodní trh se Gloria prezentuje v roli snad až příliš decentní zpěvačky "dionovského" typu, její španělsky nazpívané desky nabízejí muziku zcela jiného ražení, každopádně na hony vzdálenou běžným komerčním kategoriím. Alespoň o jejím posledním "španělském" albu Alma Caribena to platí stoprocentně.

Estefanová se naštěstí k latinskoamerické muzice vrací pravidelně - koneckonců i z hlediska obchodního to její vydavatele nemusí bolet. V roce 1993 vydané album Mi Tierra se stalo ve Španělsku nejprodávanější deskou všech dob a prestiž následující kolekce Abriendo Puertas (1995) ji přivedla až k vystoupení u papeže Janu Pavla II. - nehledě na to, že za obě nahrávky obdržela cenu Grammy v kategorii Best Tropical Latin Album. Kubánské rytmy by však zkušenější posluchač odhalil i na její anglické desce Destiny, z níž pochází písnička Reach, v roce 1996 zvolená oficiální skladbou letních olympijských her v Atlantě. Ale ani zvuk palmové flétny jejího manžela, skladatele Emília Estefana, ani sbory v jazyce Yoruba, původním nářečí afrokubánců, tehdy albu Destiny k větší autenticitě nepomohly - nemohly totiž zakrýt nevzrušivost většiny písní.

To o třinácti nových skladbách, zvěčněných na disku Alma Caribena, platí pravý opak. Napětí prýští téměř z každé, a když k tomu přidáte ještě zřetelně slyšitelnou radost, jakou z nich má jejich interpretka, bude vám jasné, jakáže parketa je pro vitální Glorii ideální. Z předchozích řádků navíc vyplývá, že ani dnes, kdy hitparády ovládá nablýskaná nápodoba latinskoamerické hudby v podání Rickyho Martina či Enriqua Iglesiase, nemůže být Estefanová pro svůj příklon k "latině" ani náhodou podezřívána z konjunkturalismu. Ostatně, i kdyby tomu tak bylo, na kvalitě desky to nic nemění.

Není divu, že se zpěvačka nechala v bukletu alba vyfotografovat s historicky zřejmě nejslavnější dámou latinskoamerické hudby a "královnou rumby" Celií Cruzovou. Je to výraz vzájemné úcty a snad i společného lpění na tradičních hodnotách.

MILAN ŠEFL