Vyšehrad, st. metra - Kongresový palác - Táborská brána 0,4 km - rotunda sv. Martina 0,5 km - kostel sv. Petra a Pavla 0,6 km - Vyšehradský hřbitov - Libušina ul. 0,8km - Výtoň 0,9 km

Již v době Karla IV. byl Vyšehrad považován za nejstarší sídlo přemyslovských knížat. Dnes víme, že Vyšehrad je ve skutečnosti o málo mladší než Pražský hrad a že Libuši, Přemyslovi, Bivojovi , Šárce a spol. náleží jen říše legend a mýtů.

Do světa legend a mýtů se vydáme od stanice metra Vyšehrad na trase C. Vystoupíme po schodech ke Kongresovému centru, pokračujeme po žulové terase, pak se dáme vpravo a sestoupíme do uličky Na Bučance. Dojdeme k Táborské bráně, raně barokní stavbě z doby kolem roku 1655. Projdeme branou a ulicí V Pevnosti míříme ke středu vyšehradského areálu. Poblíž domu čp. 12 si povšimneme torza středověké brány zvané Špička, jednoho z mála pozůstatků středověkého Vyšehradu. Předsunuté opevnění uzavírá Leopoldova brána, kterou se vstupuje do vlastní vyšehradské pevnosti. Odtud půjdeme rovně k rotundě sv. Martina, jediné dochované románské stavbě na Vyšehradě, můžeme pokračovat ulicí V Pevnosti až k Cihelné bráně, jedné u nejhezčích ukázek empírové architektury v Praze. Z brány vedou na obě strany vchody do kasemat.

Naše hlavní trasa však pokračuje vlevo ulicí K Rotundě. Na okraji parku proti kanovnické rezidenci čp. 81 si můžeme prohlédnout tzv. Čertův sloup, přesněji řečeno tři kusy bývalého sloupu, o jehož původu existují nejrůznější dohady. Nejpravděpodobnější se však zdá tvrzení, že se jedná o sloup ze staré románské baziliky z 11. nebo 12. stol.

Na rozcestí u sloupu můžeme udělat odbočku k budově kapitulního děkanství čp. 14. Archeologové tu odkryli základy raně románské baziliky sv. Vavřince z poslední třetiny 11. stol. Pod základy baziliky byla nalezena starší stavba na křížovém půdorysu z předrománského období, datovaná do konce 10. stol. Pak pokračujeme kolem ohrazení vyšehradského hřbitova. Vlevo míjíme zbytky starého románského mostu z 11. stol. Stočíme se vpravo na náměstíčko před průčelím kapitulního kostela sv. Petra a Pavla.

Vlevo odtud v blízkosti opevnění při okraji hradní skály bývala akropole středověkého hradu. Stojí tu raně barokní budova, upravená z pozůstatků hradební věže ze 14. stol. Z blízké vyhlídky je nejen pěkný pohled na Prahu, ale i na zříceniny stavby zvané Libušina lázeň ze 14. stol., která sloužila jako hláska či strážnice nad řekou. Její poloha na útesu nad strmou skálou inspirovala romantiky 19. stol. k pověstem, že se tu legendární kněžna Libuše koupala se svými milenci, a když se jich nabažila, házela je skalní proláklinou do Vltavy.

Poblíž nároží baziliky sv. Petra a Pavla je vstup na vyšehradský hřbitov. Dominantou hřbitova je Slavín uprostřed východní strany, společná hrobka nejzasloužilejších mužů a žen národa. Jmenovat všechny významné osobnosti, které na hřbitově našly místo posledního odpočinku, je nad možnosti tohoto textu. Je jich několik set.

Za Slavínem směrem k severu, ve Štulcových sadech, jezdecká socha (kopie) sv. Václava od J. J. Bendla z roku1678, která původně stávala na Václavském náměstí.

Opustíme hřbitov a pokračujeme vpravo podél jeho ohradní zdi. Poblíž sochy sv. Vavřince zahneme vlevo, projdeme brankou a po schodech sestoupíme do ulice Na Libušince. Vlevo je trojdům ve stylu českého kubismu (čp. 42, 47, 71) od J. Chochola z roku 1913, významné dílo české architektury 20. stol. Ze stejného roku a od stejného autora je i dům čp. 49 v blízké Libušině ulici. Ulicí projdeme vpravo do Vnislavovy, podejdeme železniční tratě a dáme se vlevo přes parčík k objektu bývalé podskalské celnice na Výtoni, vystavěné kolem roku 1500 jako pozdně gotická stavba s roubeným patrem, přestavěné po roce 1660 a rekonstruované v roce 1908. Je to jeden z mála pozůstatků bývalé plavecké osady Podskalí.