Dramatické finále melodramatického triptychu Zdeňka Fibicha o vášnivé milovnici koní Hippodamii, princezně z Pisy a královny v olympském Argu, Smrt Hippodamie, má všechny atributy antického dramatu. Jaroslav Vrchlický to potvrzuje svou literární předlohou, kterou koncipoval podle Sofokla a Euripida. Finále je prodchnuto temnými silami, kletba stíhá kletbu, proroctví se naplňuje a smrt slaví svůj triumf: scénu života násilně opouští jedna postava za druhou, až dostihne hlavní ženskou postavu. Manželství čestného hrdiny Pelopa je v troskách a jeho chmurné vzpomínky uvádí do reálného světa podlý Myrtillos, který jako před lety, tak i nyní hýbá osudem. Po dvaceti letech přichází do královského paláce, aby řídil poslední jednání, v němž účinkují především dospělé děti královského páru. Intriky jsou vlastní nejen bývalému vozatajovi otce Hippodamie, nýbrž především této divé ženě a jejím synům. Ostatní již vykoná vášnivé a prudké jednání Pelopovo a jeho syna z prvního manželství s Axiochou Chryssipa. Antický literární svět Sofokla a Euripida, v původním poslání mravní varování současným vládcům, je zde příležitostí k výrazně dramatickému zhudebnění. Autor opery Nevěsty messinské přináší nejen další zpracování antické látky nýbrž i nejvyšší sblížení literárního a hudebního scénického žánru završujícího formu melodramu. Světová premiéra závěrečné části melodramatické trilogie Zdeňka Fibicha na text Jaroslava Vrchlického Smrt Hippodamie se konala v pražském Národním divadle 8. listopadu 1891 v nastudování dirigenta Adolfa Čecha.