Obecně lze rozdělit lidstvo, podle odolnosti vůči stresu, zhruba do tří vyhraněných skupin.

Ta první, řekněme A, to jsou lidé velice aktivní, neustále nasměrovaní na vítězství, soupeřiví. Často jsou značně agresivní, impulzivní, útoční, hněviví a spěchající. U nich při stresu stoupá krevní tlak až třikrát a zvýšeně se vylučují i hormony. Tihle lidé mají blízko k infarktu či k žaludečnímu vředu.

Skupina B, jsou lidé vyrovnaní, klidní, harmoničtí, ale je jich bohužel málo.

Mnohem víc je jich ve třetí skupině, které označujeme jako C. Sem patří lidé utajeně emotivní, kteří v sobě vše tutlají, neumějí vyventilovat svoje problémy. U nich dochází často ke ztrátě imunity, k veliké unavě, k depresi a k vyčerpání systému, k dokonalému vybití "baterie". Tito lidé jsou typičtí častou nemocností a se sklonem chytit jakoukoli banální infekci, která se v jejich okolí náhodně vyskytne.

Velice důležitý mechanismus, kterým se reguluje vnitřní harmonie organismu, jsou emoce. Potřeba emocí je známa odedávna a mezi ty nejdůležitější patří smích a napětí, které se v určitém sledu střídají.

Uvolňující smích je nezbytný pro včasnou a úspěšnou rekonvalescenci u těžkých onemocnění a úrazů. Američané dokonce publikovali případ, kdy smích (alespoň půlhodinka denně) byl ordinován, spolu s vitaminem C, jako nejdůležitější podpůrný lék u léčby rakoviny.

Naopak napětí je potřebné pro spalování některých látek, například katecholaminů. Proto se lidé rádi smějí, proto rádi čtou napínavé detektivní romány a občas se i rádi bojí.

Velice nebezpečnou emocí je však vztek nebo hněv. Jestli právě zloba není včas a dokonale ventilována, uvolněna, v člověku narůstá tenze, a ta se může projevit tělesným onemocněním jako je mozková cévní příhoda, infarkt či prasklý žaludeční vřed. Každý však nemá tu možnost rozbít vázu, když se rozčílí, jako to prý dělal císař Rudolf druhý, takže je třeba se naučit reagovat přiměřenou společenskou a přijatelnou formou, zkrátka naučit se uvolňovat.