Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Bumerang i zásluhy
Kdo není fajnšmekr na výzkumy veřejného mínění,
musí být z těch výsledků "jelen": Kdyby se nyní konaly volby do
Poslanecké sněmovny, podle IVVM by v nich zvítězila sociální demokracie, avšak
podle STEM a Sofres-Facta ODS. Sečtou-li se ale hlasy dosud stále ještě hypotetické
čtyřkoalice (formální koaliční smlouvu dosud neuzavřela), pak by podle IVVM
nejspíše vyhrála a podle dalších dvou společností by to byla buď ona, nebo strana
Klausova. Porovnávat konkrétní údaje by vzhledem k odlišné výzkumné metodice a
statistické chybě bylo totéž jako porovnávat chuť moštu a známkového vína,
takže si tenhle nesmysl odpustíme a popřemýšlíme jen o tendencích, jež z údajů
vyplývají, a o jejich možných příčinách. Nuže, oproti předprázdninovému
období přibylo zřetelně příznivců sociální demokracie a naopak oslabila
čtyřkoalice. Půjdeme-li do podrobností, sociálním demokratům se patrně vrací
část stoupenců, kteří se "pro výstrahu" na čas hlásili k potenciálním
voličům KSČM, jež proto logicky ztrácí preference. Chřadnutí čtyřkoalice nemají
na svědomí dlouhodobě stabilní lidovci a zanedbatelný podíl příznivců ODA a DEU,
nýbrž výrazný pokles Unie svobody. Jako by se opakoval scénář roku 1998: část
zklamaných příznivců ODS pomohla tehdy Rumlově novorozené straně "na čestné
slovo" k únorovým 18 % preferencí, z nichž však do červnových voleb nezbyla
ani polovina. Chceme tím říci, že je-li v pořádku zjištění STEM, podle něhož 60
procent dnešních stoupenců čtyřkoalice tvoří bývalí voliči ODS a ČSSD z roku
1998 a drží-li čtyřkoalici ve velkých městech právě Unie svobody, pak má Václav
Klaus pro svou volební kampaň "hlavou i srdcem" kromě svých oveček další
jasné adresáty. Vraťme se ale ještě k sociální demokracii. Operace Olovo asi
zajímá hlavně novináře a nikoli veřejnost, protože jinak by těžko mohly růst
preference ČSSD a souběžně i Zemanovy vlády, které nyní důvěřují již dvě
pětiny občanů. Ostatně zkuste si na severní Moravě nebo v severních Čechách, kde
je osmina lidí bez práce, koupit noviny, jež soustavně a z principu kritizují
Zemanovu vládu: bez námahy je koupíte na stánku ještě v pět odpoledne. Opatrně se
tu pokoušíme naznačit, že upírat vládě a ČSSD nos mezi očima, ať už to dělají
média, nebo politici, může mít i zcela opačný efekt.
Životní standard
Karel Vulterin je prý nyní pod pečlivým dozorem Bezpečnostní a
informační služby, kterou před tím řídil. Tento paradox měl nastat poté, co
bývalý šéf BIS přijal místo ředitele v kasinu, které se netěší dobré pověsti
díky vlastníkovi a klientele. Vlastníkem je Mezinárodní svaz studentstva, který byl
před časem označován za rezidenturu KGB, a mezi klienty jsou prý k vidění zástupci
ambasád, zejména vojenští přidělenci spolupracující s tajnými službami svých
států. Jak se člověk obeznámený s nejtajnějšími státními tajnostmi dostal do
kasina? Roli prý hrály peníze. Karel Vulterin si prý zvykl na příjem odpovídající
platu ministra, a když pak dostal nabídky za plat poloviční, poděkoval a našel si
dobře placené místo sám. Ze zmíněných informací plyne, že stát na jedné straně
nemá peníze, aby udržel bývalého šéfa tajné služby ve svých službách, na
druhé straně ovšem má peníze na to, aby bedlivě monitoroval jeho aktivity v
podezřelém kasinu. Z jedné strany by bylo zvláštní někoho platit za práci, kterou
už nedělá, z druhé strany pak by bylo dost možná ekonomičtější ho platit, než
sledovat. Úplně nejlepší by ovšem bylo, kdyby do takto exponované funkce byl vybrán
člověk, kterého by vůbec nenapadlo na kšeft v kasinu kývnout. Takový člověk se
ale hledá těžko. O nikom asi nelze předem vědět, co sním udělají peníze, a
zřejmě je naivní předpokládat, že se vědec vrátí k vědě, když už ji jednou
opustil.
Kampeličky a politika
Naši politici správně cítí, že k lidem, podvedeným
v družstevních záložnách, by se neměli otočit zády. Zákonodárci totiž na
mnohamiliardové síti tunelů nesou lví podíl. Ochota pomoci ovšem začíná mít
poněkud trapnou podobu přehazování horkého bramboru. Zatímco vláda opakovaně
žádá sněmovnu o souhlas s řešením formou státních dluhopisů, sněmovna stejně
setrvale radí vládě, aby pro peníze sáhla do Konsolidační banky. O člověka,
který přišel o celoživotní úspory, se musí při pohledu na tuto frašku pokoušet
infarkt. Stává se rukojmím politické rétoriky. Argument sněmovny, že nelze
zadlužovat příští generace, je komický když uvážíme, že to všechny dosavadní
vlády stejně dělají. Podobně u Konsolidační banky by se asi nestalo poprvé, že by
peníze jakoby půjčila, tedy vyplatila s vědomím, že se vrátí leda zázrakem.
Důsledkem sporu, který poslanci i vláda vydávají za principiální, je
přetrvávající ponížení střadatelů. Navíc v situaci, kdy jim ekonomové vyčítat
lehkomyslnost, s jakou uvěřili nesplnitelným slibům pohádkových úroků. Na obranu
střadatelů je ale třeba připomenout, že se v některých případech stali obětí
rafinovaných reklamních triků. První pražská záložna jim například rozdávala
leták, ve kterém jako klienty záložny na křídovém papíře prezentovala populární
herce a zpěváky. Ta hvězdná společnost se tvářila být zárukou, že peníze budou
v bezpečí. Informaci o tom, že se například populární bavič Krampol angažuje ve
prospěch lidí, které vlákal do pasti, jsme nezaznamenali. Možná soudí, že
dostačné alibi představuje jeho televizní pořad o tom, že nikdo nejsme dokonalí.