Sobota 7. 10. 2000 13.40 hodin

V šesti následujících sobotách uslyšíme v rámci Hudebních galerií všech šest symfonií Bohuslava Martinů. Zpravidla nezůstanou ve svých programech osamoceny. Vždycky se vedle nich objeví drobnější skladby různých žánrů od téhož autora. V prvním pořadu například, dříve než Česká filharmonie zahraje 1. symfonii, uslyšíme v podání Jana Simona klavírní Tři české tance - Obkročák, Dupák a Sousedskou. Ty vlastně celý šestidílný cyklus symbolicky otevřou a budou tak dokumentovat původní kořeny budoucí skladatelovy světové tvorby. Jeho První symfonie, které patří hlavní plocha sobotního odpoledního koncertu, není dílo nikterak začátečnické. K této formě totiž Martinů přistoupil relativně v pozdní době, podobně jako například Johannes Brahms - obrazně řečeno: v době jeho lidské zralosti a kompoziční zkušenosti. Tím se stalo, že všechny symfonie tvoří i přes svou individuální osobitost pozoruhodně vyrovnaný celek, kde nelze sledovat nějakou výraznou genezi či vývoj. Už První symfonie z roku 1942 (tehdy bylo skladateli 52 let) je naprosto špičkové reprezentační dílo. Vzniklo v době amerického exilu a krátce po něm následovaly symfonie další. K První symfonii byl inspirován, ba vyzván dirigentem ruského původu, šéfem skvělého Bostonského symfonického orchestru Sergejem Kusevickým. Nebyl jediným autorem, který takto uctil památku dirigentovy zesnulé ženy Natálie. V první symfonii cítíme vliv této inspirace zvláště z nádherné volné druhé věty. Dílo však imponuje v prvé řadě jako celek, nádherně vystavěný, invenčně místy nesmírně působivý. Už tato Symfonie č. 1 Bohuslava Martinů může směle konkurovat předním skladbám tohoto žánru, jež ve dvacátém století ve světě vznikly. Před lety pro Supraphon cyklus nahrála Česká filharmonie řízená Václavem Neumannem.