číslo 41/2000
vychází 25. září

Tipy ČRo

Neděle 8. 10. 2000 8.00 hodin

Moteta J. S. Bacha v různých interpretacích - 2. část

Před týdnem jsme v cyklu Duchovní hudba začali vysílat první ze čtyř pořadů, v nichž postupně zazní většina Bachových motet - v přednesu ne jednoho, nýbrž pěti až šesti různých ansámblů. Je to jakási hudební sonda do nitra skladby - srovnání odlišných interpretačních přístupů vyplývá často z poněkud jiného chápání notového zápisu, z jiných hudebních tradic té které země a samozřejmě i z jiných dispozic jednotlivých souborů. Setkáváme se tu s představiteli tzv. autentické neboli historicky poučené interpretace, se soubory Holanďana Tona Koopmana či Němce Friedra Berniuse, se známými hudebními tělesy stojícími kdesi uprostřed mezi "autentiky" a "neautentiky" - Helmuth Rilling a jeho Gächinger Kantorei Stuttgart, rostocký Motettenchor a Capella Fidicinia, případně švédský Komorní soubor Erica Ericsona. Ozvláštněním po stránce hudební barvy jsou pak Regensburští vrabčáčci s jemnými chlapeckými hlásky. Tato interpretační tradice má v německy mluvících zemích staleté kořeny, ostatně lipský Thomanerchor stál a dodnes stojí právě na chlapeckých hlasech, které skladbám dodávají étericky křehkou atmosféru. Na programu dnešního pořadu je moteto jediné - Jesu, meine Freude (Ježíši, má radosti). Bach většinu těchto skladeb komponoval ke smutečním slavnostem, které se konaly v rámci pohřebních obřadů, což platí i o Jesu, meine Freude. Albert Schweizer kdysi o motetech řekl, že jakmile zazní tyto tóny, mizí svět se svým neklidem, strastí i žalem a posluchač je naplněn mírem a povznesen nade vše, co bylo, je a bude... I o tom budeme hovořit v dnešním pořadu.

VLADIMÍRA LUKAŘOVÁ