číslo 42/2000 |
|
Hudba |
|
TIP TÝDNE Bilanční ohlédnutí za Kukulínem
Jan Hrubý ani v posledních letech na spolupráci s oběma jmenovanými písničkáři nezanevřel. Mišíkovi vypomohl na loňském albu Nůž na hrdle a s Petrem Skoumalem se pokusili o Prokopův muzikantský comeback v rámci projektu Černý ovce. Od začátku devadesátých let je ale hlavním zájmem tohoto výjimečného instrumentalisty jeho vlastní kapela Kukulín, již se už zavedlo nazývat keltsky orientovanou. Jakési vnitřní sepětí s anglickými, skotskými a irskými folklorními melodiemi a motivy v sobě Hrubý objevil počátkem devadesátých let. Tehdy odešel z Etc... a současně potkal akordeonistu Rudu Hálka, vedle hobojisty Jana Koláře dalšího ze tří stálých členů budoucího Kukulína. S anglickou kapelou Marango se tehdy dostali do Anglie, kde hráli víc než doma. A právě tamní atmosféra prý v Hrubém probudila ten těžko definovatelný "keltský" pocit, jaký provází nahrávky i koncerty posléze založeného souboru Kukulín.
Zcela jedinečným originálem je i Jan Hrubý, muzikant, schopný cítit jazz i rock, blues i folk, klasickou i lidovou hudbu. A právě v takovém stylovém řečišti se pohybuje Kukulín, kapela jeho srdce. MILAN ŠEFL (The Best Of Jan Hrubý & Kukulín. CD, 69 minut. Vydala firma Indies Records) |