Český rozhlas 1 - Radiožurnál

Kostky jsou vrženy

Od minulého čtvrtka sluší se psát Čtyřkoalici s velkým Č. Z volného čtyřlístku KDU-ČSL, US, ODA a DEU, který si před rokem Svatováclavskou dohodou vytkl za cíl "společně postupovat ve vzájemné shodě, a to před parlamentními volbami i po nich", se podpisem Svatováclavské smlouvy stala řádná volební koalice, jejíž volební preference by mimochodem měly být napříště zkoumány už jen souhrnně. "Čtyřkoaliční kostky jsou definitivně vrženy. Je pro nás jasné, že jdeme společně do voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2002, že tyto volby musíme vyhrát a že je také vyhrajeme," pravil při podpisu smlouvy předseda US Karel Kühnl. Že "čtyřka" volby nabeton vyhraje, slyšeli jsme už dávno a opakovaně od Jana Kasala. Navíc teď padly spekulace, co bude s ODA a DEU, pakliže Ústavní soud nezruší progresivní volební klauzuli, neboť celá "čtyřka" setrvá pospolu. S čím, a hlavně s kým, v čele chce Čtyřkoalice volby v roce 2002 vyhrát, zůstává však stále ve hvězdách. Její společný kandidát na premiéra čili volební leader bude jmenován teprve do konce ledna 2001, stínová vláda do posledního března a její program představen do konce června příštího roku. Deklarace Společně pro změnu, která je součástí Svatováclavské čtyřkoaliční smlouvy z minulého týdne, obsahuje pouze "čtyři základní kameny" budoucích změn, jež chce Čtyřkoalice uskutečnit. "Víme, co vás trápí nejvíc," zaříkává Čtyřkoalice občany v preambuli deklarace: velmi pravděpodobně však devět stran "čtyř kamenů" představuje prostě to, v čem se dosud dokázala programově ujednotit, pokud to ovšem není přehnaný výraz pro velmi obecné formulace zejména v druhém "kameni" nadepsaném Solidarita a odpovědnost. Jestliže je ale na stínově vládní čili podrobný volební program ještě dost času, blok čtyř různorodých stran, stmelený odporem k smluvně opozičním stranám s vůdci známými a zřetelnými, pak leadra měl mít už před podzimními krajskými a doplňovacími senátními volbami. Zatím se jen šušká o Ivanu Pilipovi, Josefu Zieleniecovi, Miloslavu Výborném a pak také o Cyrilu Svobodovi a Karlu Kühnlovi. Nic víc, protože zatím se ani neví, zda kandidáty na leadra navrhnou "ústřední výbory", či užší vedení jednotlivých stran, a (nebo) jejich parlamentní kluby, a budou-li jej vposledku volit poslanci a senátoři Čtyřkoalice společnou tajnou volbou, což by si mnozí, nikoli však prý předsedové dotyčných stran, vroucně přáli.

"Hlavou i srdcem"?

Miroslav Macek je muž mimořádného inteligenčního kvocientu, skvělý překladatel Shakespeara, Poea i Dickense a také místopředseda ODS, jež se uchází o přízeň voličů "hlavou i srdcem". Hezky to šlo dohromady až do minulého čtvrtka, kdy pan místopředseda na své internetové stránce vyjádřil "tvrdší názor než ODS" na odpůrce globalizace v pražských ulicích. Nazvav je "zdivočelými hovady", vyjádřil názor, že "nezačne-li se na řádění bojůvek, jaké jsme mohli vidět na večerním Václavském náměstí i jinde, odpovídat střelbou, jejich zběsilost v toku času neustále poroste". Nic proti hovadům, případně lumpům, vandalům či desperátům, kdyby si nějakým takovým výrazivem doktor Macek posloužil. Zajisté má pravdu i jeho kolega - místopředseda Ivan Langer, že "je povinností policie a represivních složek státu vůči těmto lidem zasáhnout naprosto tvrdě a nekompromisně, dát jim najevo, kdo je v této zemi pánem, a že Česká republika nepřipustí takovýto import násilí ze zahraničí," i když v Evropě s otevřenými hranicemi a v demokratickém státě s Ústavou zahrnující Listinu práv a svobod to nebude snadný úkol ani pro samotného Langra, až se ze stínového stane jednou skutečným ministrem vnitra namísto "měkkoty" Grosse. Však ho také Miroslav Macek odhalil: "Fandím české policii, která byla jistě odhodlaná tvrdě zasáhnout, která však zřetelně dostala grossovsky nekonfliktní příkaz, jen nezavdat příčinu ke stížnostem na policii." Ryzí to slova, leč všechno nasvědčuje tomu, že velká většina veřejnosti dnes fandí policii - na rozdíl od časů, kdy byl v čele vnitra ministr ODS - a jmenovitě Stanislavu Grossovi právě proto, že "netasili kolty". Mimochodem to, co doporučuje doktor Macek, si v demokratických poměrech troufl u nás naposledy (už před téměř sedmdesáti lety) ministr vnitra neblahé paměti, slovenský agrárník Juraj Slávik. Bylo to za hospodářské krize a F. X. Šalda, nikoli komunisté, kteří tu Slávikovu hanbu neprávem hodili na Masarykovu hlavu, pak psal o "demokracii střílející".

Jugoslávie - opatrný optimismus