číslo 42/2000
vychází 2. října
Názory,
komentáře
Požár
Do skotské metropole jsem přijela prozřetelně vybavena hned
několika svetry. Obyvatelé Edinburghu, kterým patnáctistupňová teplota vzduchu
dovolila konečně po roce vytáhnout ze skříní svá trička bez rukávů, byli ovšem
na rozdíl ode mě přesvědčeni, že parné léto právě vrcholí. Houfně propadali
různým, nepochopitelně slavnostním náladám. Početné rodinky, bivakující na
trávnících městských parků, si namísto pohodlného zasednutí k nedělní tabuli
radostně mazaly toasty pomerančovou marmeládou, všelijací pouliční klaunové a
šprýmaři soutěžili o přízeň diváků s všudypřítomnými dudáky. Zkrátka
Skotové venku skotačili a já zachumlaná do peřin, jsem se v hotelovém pokoji
zahřívala studiem požární vyhlášky. "Neběhat a nekřičet, začnou-li šlehat
plameny," radili šalamounsky. Rouhačskou myšlenku, že by od ohně bylo alespoň
teplíčko, jsem raději vypudila nostalgickou vzpomínkou na horké španělské noci a
pousmívajíc se představě, jak temperamentnímu jižanovi zakazuji hlasité projevy,
když mu u ranní kávy místo cigára doutná polštář, jsem, bohužel jen na kratinko,
spokojeně usnula.
Pronikavé řinčení, které by probralo pravděpodobně i senátory na závěr pětihodinové schůze, bylo opravdu nesnesitelné. Vymrštila jsem se z postele a potmě se snažila nahmatat nějaké tlačítko, kterým by se dal ten rámus vypnout. V mém zuřivém počínání mě zarazil až rozsvícený nápis na televizní obrazovce: "Hoří, okamžitě opusťte hotel." Chvíli jsem přemýšlela, jestli to není nejapný žert, pak jsem ale přeci jenom raději pod noční košilku s motýly navlékla pruhovanou sukni a vyběhla ze dveří. Po chodbách již zmateně pobíhaly polooděné postavičky (nebyla jsem sama, kdo by svojí večerní toaletou vyrazil dech i nebožtíku Versacemu), a vyměňovaly si užitečné informace. Slepci, tedy lidé, kteří si zapomněli brýle, se vyptávali na směr nouzového východu bezzubých, tedy těch, co si nestihli nasadit umělý chrup. Na jedničku zvládla situaci pouze japonská výprava, která v čele s průvodkyní již dávno spořádaně vyčkávala před hotelem. Nepřekvapilo by mě, kdyby mnozí z nich vytáhli z kapes fotoaparáty a dokumentovali vynášení raněných. K ničemu takovému však naštěstí nedošlo. Hasiči z právě přijíždějících vozů vyskákali zbytečně. Nehořelo. To se akorát nějaký zimomřivec ve sprše nahříval téměř vařicí párou a takto nevědomky spustil alarm. Zorganizovat brannou hru se mu rozhodně podařilo, má mé sympatie. Příště si ale vezmu s sebou svetr.