číslo 42/2000
vychází 2. října
Rozhlasová
publicistika
JAK
TO VIDÍ RUDOLF KŘESŤAN
Pořad Jak to vidí vysílá Český rozhlas 2 - Praha ve všední dny od 8. 09 do 9. 00 hod.
Tři glosy ze života 1.Rámusenka je výstižný a přiléhavý hovorový výraz pro pokutu za rušení nočního klidu. Zdá se však, že ani hrozba takovéto pokuty neodrazuje pořadatele hlučných hudebních produkcí. Nechci tento problém zužovat jen na technoparty a jen na mladou generaci: podobně nepříjemný může být pro obyvatele v okolních domech i rozparáděný noční dechovkový rej a hulákání pivních křiklounů z přilehlé restaurace. Pravdou však je, že potíže v tomto ohledu byly letos v létě hlavně kolem těch zmíněných technoparty. Patřila mezi ně i ta, která se odehrála před časem u Máchova jezera. Její účastníci byli spokojeni, což je určitě dobře, ale někteří nedobrovolně poslouchající obyvatelé Starých Splavů a Doks si stěžovali na noční hluk. Majitel jednoho z místních hotelů začal sbírat podpisy pod petici směřující k podání trestního oznámení právě kvůli tomuto rušení nočního klidu, které vadilo jemu i jeho hostům. Možná z toho vyplyne pro pořadatele něco jako následná rámusenka, ale to už je samozřejmě jenom pláč nad rozlitým zvukem.
Přitom si umím představit, že podobnou technoparty lze předem připravit a umístit někam tak, aby k podobnému napětí nedocházelo. Dokážu se vžít do nadšení mladých lidí pro jejich hudbu. Nemůže být pochyb o tom, že na takovou produkci mají plné právo. Mělo by k tomu ovšem docházet pod jednou dosti důležitou podmínkou. Pořadatelé by měli předem dbát na to, aby v zájmu jedné svobody nebyla porušena svoboda někoho jiného - například místních lidí, kteří se chtějí v klidu v posteli vyspat.
V tomto ohledu je vskutku paradoxní skutečnost, že na jedné straně se u nás někdy až okázale dbá na dodržování hlukových norem, ovšem na straně druhé dochází k takovým požadavkům, jako byly ty, o nichž se v Mladé frontě Dnes zmínil pan Vladimír Kareš z Nového Boru. Jmenovaný muž projektoval před dvěma lety rekonstrukci hospody a musel k žádosti o schválení okresním hygienikem přiložit i hlukový výpočet na ťukání biliárových koulí o sebe. A to proto, aby sousedé v domě vzdáleném 60 metrů nebyli proboha náhodou těmi ťukanci rušeni!
2.
Když se v novinách píše o něčem na dně některé z našich přehrad, obvykle to bývá zpráva drastická. A nejednou přímo kriminální, jde-li o oběti mafiánských praktik. O to více mě potěšilo, když jsem v regionálním listu Znojemsko našel informaci o něčem příjemném na přehradním dně - konkrétně na dně Vranovské přehrady.
Ale popořádku: letos v létě proběhly oslavy devíti set let trvání Vranova nad Dyjí. Jednou ze součástí této slávy bylo také uložení několika set lahví šampaňského na přehradní dno v hloubce 38 metrů. Šlo o výběrový sekt z lechovických vinných sklepů. Tento sekt kvašený v lahvi podle klasické francouzské receptury zůstane ležet na dně rok a posléze budou láhve vyloveny a vydraženy. Část získaných prostředků bude věnována na konto Paraple. Pokud vás zajímá, jak se ty láhve na dno dostaly, tak je tam opatrně umístili členové potápěčského klubu Manta. V první várce 300 lahví a dodatečně ještě 600 dalších. Kdyby se nějaký vykuk domníval, že si potají pro nějakou flašku doplave, tak opakuji, že jsou uložené v hloubce 38 metrů, tedy v hloubce pro zkušené potápěče s dýchacím přístrojem. Pravda, držitelka světového rekordu v hloubkovém potápění bez přístroje by se tam dostala, protože dotyčná turecká jedenadvacetiletá studentka letos v létě dosáhla ve Středozemním moři hloubky 100 metrů. Ale ani ona by ty lahve nenašla, protože lahve spuštěné v den oslav mají být v přehradě ještě přemístěny na utajené místo v přehradě. A navíc - pro jistotu - jsou uloženy v klecích s mřížemi.
3.
Každému se z nás se někdy stane, že hledá včerejší den. Pokud bychom se rozhodli ten včerejší den hledat v telefonním seznamu, tak bychom logicky pátrali buď pod písmenem V - tedy jako Včerejší, nebo pod písmenem D jako Den. Kdybychom ani v jednom, ani v druhé případě neuspěli, tak bychom byli zmateni. Ale dlužno poznamenat, že bychom zdaleka nebyli první, kdo v telefonním seznamu bez vlastní viny bloudí. Čerstvou zkušenost v tomto směru má posluchač pan František Mysliveček z Prahy. Popsal mi, co následovalo, když se rozhodl najít v nejnovějším vydání pražských Zlatých stránek telefonní číslo pošty, kam potřeboval zavolat.
Nejprve tedy hledal v bílých stránkách heslo POŠTA nebo POŠTY, ale našel jen Poštovní muzeum. Jenže to nepotřeboval. Přeskočit tedy do žlutých stránek, ale tam pod heslem POŠTA našel pouze POŠTU POTRUBNÍ, ovšem tu taky nepotřeboval. Zato objevil dosti kafkovské upozornění znějící "POŠTY viz Bílé stránky". Jenže na těch bílých stránkách pan Mysliveček už jednou byl a našel by tam při hledání pod poštovním písmenem P zase jen to Poštovní muzeum. A nikoliv poštu, kterou hledal. Naštěstí mu vzápětí poskytla cennou radu jeho známá, která mu sdělila, že musí hledat pod heslem ČESKÁ POŠTA. Pan Mysliveček uvádí, že ta jeho známá je inženýrka a navíc má knihovnický kurz, takže odtud asi ta znalost. Pisatel dodává, že do nějakého takového kurZu by se měl asi taky přihlásit, aby příště při hledání šel rovnou k cíli. Vyrozuměl jsem, že pan Mysliveček - věren svému příjmení - na to chce jít od lesa. Řekl jsem si, že mu s vyhledáním takového kurzu pomohu a že budu pátrat ve zmíněném telefonním seznamu pod heslem KURZY A ŠKOLENÍ. Ale žádný takový kurz jsem tam nenašel.
Nebo je v seznamu uveden pod nějakým jiným heslem?