číslo 43/2000 |
|
Hudba |
|
PATNÁCT
MINUT SLÁVY
Změna, po které jsem v této rubrice volal
před týdnem, je tu. Mezi čtyřicítkou nejprodávanějších desek v České republice
jsou hned čtyři novinky. A co víc, oficiální česká hitparáda zaznamenala výměnu
na stupni nejvyšším.
Jak symbolické: nad šmíru a nepůvodnost na druhém a třetím místě se vyhoupla královna popu Madonna, žena, která se na špičce hudebního showbyznysu pohybuje už hezkých pár let a jejíž poslední projekty prokazují dosud zcela neslýchanou dávku "svěžího vzduchu". Po kritiky velmi ceněném titulu Ray Of Light přišla Madonna s další pestrou a zvukově v dobrém slova smyslu aktuální kolekcí Music. Jistě, někdo může říci, že Madonna má dostatek financí a vlivu na to, aby si získala ty nejinvenčnější, mnohdy o generaci mladší spolupracovníky. Jenže, která z hvězd světové pop-music je ochotná riskovat ztrátu takzvaných skalních příznivců, pro které jsou futuristické elektronické postupy španělskou vesnicí? Faktem je, že na desce Music zaměstnala jaksi apriorně provokativní zpěvačka hned několik zajímavých producentů a zvukových vizionářů, kteří její album výrazně ovlivnili, ať už jde o osvědčeného Williama Orbita, producenta islandské "konkurentky" Björk Guye Sigswortha nebo Francouze Mirwaise Ahmadzaiho. Současný pop podle Madonny stagnuje a je třeba s tím něco dělat. Způsob, jaký si vybrala právě ona, se někomu může zdát konjunkturální, ale určitou strnulost přece jen atakuje. S moderní taneční hudbou totiž nenásilně seznamuje tu posluchačskou vrstvu, která by se s čímkoli současným jinak logicky minula. MILAN ŠEFL |