Český rozhlas 1 - Radiožurnál

Milost a Olovo

Premiér Zeman si prý velmi přál, aby celá kauza Olovo "nebyla zametena pod koberec" a sám "byl připraven k razantním opatřením". Ze skutečnosti, že premiérův poradce Vratislav Šíma, obviněný v dotyčném případu z trestného činu pomluvy, pro Úřad vlády dál pracuje, nesuďme, že na razantní premiérova opatření ještě nemůže dojít. Co se týče redaktorů Mladé fronty Dnes Sabiny Slonkové a Jiřího Kubíka, obviněných pro nadržování spolu se Šímou, k "razantním opatřením" byl v tomto případě kompetentní pouze soud. Prezident však trestní stíhání obou redaktorů zastavil, takže i když si Slonková a Kubík přejí, aby byl případ vyřešen až do konce, a soud tudíž může rozhodnout o jejich vině či nevině, razantní ani jiný trest jim už v této věci uložit nelze. Omilostnění novinářů arciť premiéra (a nejen jeho) znepokojilo a nazval je jednou "z četných pochybných milostí pana prezidenta". Jistě bylo možné, aby prezident nevstupoval orgánům činným v trestním řízení do jejich hájenství, aby nechal věcem volný průběh a aby zasáhl až v případě nezbytí, totiž cestou milosti, kdyby se spravedlnost ukázala být slepou a oba novináři byli pravomocně odsouzeni. Vzhledem k precedentům v civilizované Evropě se ostatně nedá předpokládat, že by se našel soudce, který by Slonkovou s Kubíkem poslal "do báně", pokud by nakonec vůbec skončili před soudem. Nicméně kdo se jen trochu vyzná ve způsobu uvažování Václava Havla, není udiven, že prezident okamžitě zasáhl, když nabyl přesvědčení, že obviněním Slonkové a Kubíka z trestného činu nadržování je ohrožena svoboda slova a právo občanů na informace. Prezident, aniž by musel vypustit z úst jediné nevhodné slovo, zároveň naznačil, že měla-li snad vyšetřovatelka potřebu "vyvážit" kauzu Olovo tak, že pro jistotu spolu se Šímou obviní i Slonkovou a Kubíka, může on považovat za povinnost jedny od toho druhého jasně oddělit.

Nezničitelný Motejl

"Odcházím jedině kvůli neúspěchu reformy," prohlásil odstupující ministr spravedlnosti Otakar Motejl. Místopředsedovi vlády Pavlu Rychetskému, takto skvělému právníkovi, lze věřit, že vládu opouští nejlepší ministr spravedlnosti za několik desítek let. Skvělý advokát statečně hájící chartisty, předseda Nejvyššího soudu, od léta 1998 jediný nestraník v Zemanově vládě, vážený i jejími kritiky pro své odborné i lidské kvality. Možná právě to a také podpora, které se jeho návrhy ve vládě dočkaly, Motejla zmátly. Teprve letos na jaře, když ve sněmovně začala zadrhávat jeho jánošíkovská reforma justice, přišel, zdá se, na to, že odborná stránka věci není tak důležitá jako politické zájmy, navíc zarámované "opoziční smlouvou". A tak mu kamarádi, jež hájil v disentu, sice dál říkali Oto a jednou rukou ho brali kolem ramen, ale tou druhou rukou hlasovali proti jeho reformě, neboť s ní přišli "socani". Jiní poslanci marně čekali, že mezi ně přijde lobbovat, a místo toho od něj slyšeli, že hlasují o něčem, čemu ani nerozumějí. Sociálně demokratická poslanecká frakce se v parlamentních kuloárech kvůli Motejlovi také dvakrát nepřetrhla, a tak není divu, že roztrpčený ministr s tím chtěl praštit už na jaře. Otrávený podivnými smluvně opozičními personálními handly to nakonec neudělal, byv přemluven prezidentem Havlem a vicepremiérem Rychetským. Nyní však Otakar Motejl z vlády definitivně odchází, protože v "opoziční smlouvě" se pro jeho reformu nenašlo místo. Možná ale dojde k paradoxu, neboť ČSSD navrhla Motejla na ombudsmana a jeho zástupcem by mohl být kandidát ODS, kteroužto instalaci by po vzájemné dohodě poslanci obou stran hravě zvládli. Nově zřizovaný úřad prvního českého ombudsmana by tak uváděl do chodu a do tempa osmašedesátiletý, vážený, nezničitelný, smluvní opozici kritizující a toutéž nyní recyklovaný Otakar Motejl.

Sázka na Sazku