číslo 43/2000 |
|
Rozhlasová |
|
PRÓZA
V ROZHLASE
V běhu let
Český rozhlas 3 - Vltava, 22. října 21.00 hodin Jaroslav Kvapil patří mezi osobnosti, které svým životem i dílem symbolizují to nejlepší z tradice české kultury. Původem z venkova, z Chudenic na Klatovsku, syn venkovského, nepříliš zámožného lékaře, absolvent plzeňského gymnázia, pak student Karlovy univerzity. Zkusil to na lékařské, filozofické i právnické fakultě, a žádnou nedokončil. Podlehl vášni k literatuře a stal se novinářem. Nejvýrazněji se zapsal do české kultury jako dramaturg a režisér Národního divadla, kde vytvořil nový inscenační styl a otevřel českému publiku cestu k moderním autorům evropským. Za 1. světové války byl Jaroslav Kvapil činný v domácím odboji, pracoval v předsednictvu Maffie a dal podnět ke vzniku Manifestu českých spisovatelů. V odboji pracoval i za 2. světové války, v roce 1944 byl zatčen gestapem. Sloužil československému státu jako umělec a jako politik zastával funkce vládní a dokázal z nich odejít zpátky k divadlu - na Vinohrady. "Přestat včas je pravé umění," říkával Jaroslav Kvapil s Vrchlickým a vskutku - v jeho životě a tvorbě není jediného bodu, který by postrádal noblesu. Literární pozůstalost Jaroslava Kvapila je rozsáhlá. Cenné jsou pro nás paměti O čem vím, které však končí v roce 1932. O dalších názorech a postojích Jaroslava Kvapila se dozvídáme z korespondence, výpovědí pamětníků a z drobných Kvapilových epigramatických skladbiček, jimiž glosuje současné divadelní dění a poměry v Národním divadle. Po únoru 1948 si Jaroslav Kvapil s divadlem přestal rozumět. Tento přesvědčený demokrat a umělec, svázaný svým dílem a praxí se západoevropskou kulturou, měl pro nové povinně socialisticko-realistické normy jen pohrdání. Přestal být jako autor hrán, národem však nepřestal být ctěn a milován. Na jeho pohřbu 18. ledna 1950 se sešla celá Praha a divadelníci z Čech a Moravy, kromě členů vlády a Národního divadla. Pořad ČRo Plzeň Jaroslav Kvapil v běhu let listuje méně známými stránkami umělcova života a díla, zavede posluchače do Chudenic a pokusí se oživit umělecký svět, v němž vzniklo třeba i libreto k Rusalce. ALENA ZEMANČÍKOVÁ |