Nový americký snímek Magnolia překvapí už svou tříhodinovou délkou. Patří mezi díla paralelně sledující několik lidských osudů, které se sice neustále proplétají, ale většinou zůstávají navzájem nezávislé. Jejich protagonisté (zpravidla tvoří skupinky dvou či tří lidí) se nanejvýš ocitnou ve vzájemné blízkosti dané prostředím, sledováním téhož televizního pořadu či posloucháním písně, kterou si všichni pobroukávají. Mozaika významů filmu pak působí spíše kontextem, který si více než postavy samy uvědomuje divák: dávné křivdy a jejich obtížná náprava na jedné straně, zhoubné onemocnění a bezmoc na straně druhé. Zatímco první probouzí odsudek, druhé vybízí k soucítění. Nic není jednoznačné ani jednoduché. Hned dvě postavy umírají na rakovinu (a další na ni zemřela v minulosti) a marně se snaží dosáhnout odpuštění svých nejbližších. I generační konflikty tak získaly nový rozměr.

Další důležitou položku příběhu tvoří svět televizní zábavy, "zázračné děti" a jejich excelování v televizních soutěžích, ať již v minulosti, či v přítomnosti. Režisér Paul Thomas Anderson, jenž se opřel o řadu známých osobností (Tom Cruise, Jason Robards, William H. Macy) vtiskl vyprávění mimořádnou dynamiku: kamera je v neustálém pohybu, jednající postavy se často vyměňují přímo v rámci jednoho záběru. Tento princip se však ve střední části filmu přestává uplatňovat a je nahrazen statickými protipohledy na rozmlouvající protagonisty. Vyprávění je koncetrováno do zhuštěného časového úseku, důležitý atribut tvoří deštivá noc, završená bizarní žabí kalamitou - z nebe začne znenadání padat záplava žab, které buší do aut, prorážejí okna, zastavují provoz. Přes patrné zdůraznění apokalyptických významů však žánrové ladění směřuje k tragikomedii, k nevyzpytatelnosti, kterou jako normální vnímá jen malý chlapec - opakuje si, že i takové věci se stávají.