Pátek 20. 10. 2000 Český rozhlas 3 - VLTAVA - 9.35 hodin

V roce 1825 nastoupil na Vídeňskou konzervatoř jedenáctiletý brněnský rodák Ernst - housle studoval u Josefa Böhma a poté u Josepha Maysedra (žáka Antonína Vranického), kompozici u Ignaze Xavera Seyfrieda (žáka Mozartova). Dostal se tedy do vyhlášené hudebnické obce a zdárně přejímal její tradice, ale vídeňské vystoupení N. Paganiniho v roce 1928 zapůsobilo na něho jako zjevení. Ovlivněn temperamentním Italem vydává se o rok později, teprve v 16 letech, v jeho stopách na umělecké turné a hraje nepublikované skladby velkého Janovana, k úžasu samotného autora - které slyšel na jeho koncertech. V roce 1831 debutoval v Paříži, poté se tři roky věnoval opět studiu a roku 1837 vystoupil společně se svým idolem v Marseilles. Následovala úspěšná turné po celé Evropě a Rusku, která mu vynesla pověst jednoho z největších houslistů současnosti. Památného 18. července 1843 vystoupil poprvé v sálech na Hanoverském náměstí v Londýně, kde dosáhl mimořádného úspěchu, což potvrdil tamní Musical World, s tím, že jeho jedinými rivaly jsou Sivori a Vieuxtemps. Ernst se v Londýně usadil roku 1855 a později se zde stává vedoucí osobností smyčcového kvarteta Beethovenovy společnosti, kde hrával s Joachimem, Wieniawskim a Piattim. Ernst se stal Paganiniho dědicem zejména svou technickou brilancí, nicméně jeho kantiléna byla oceňována i samotným Berliozem. Pod jeho vedením provedl epochálního Harolda v Itálii v mnoha hudebních centrech a Berlioz ho považoval nejen za velkého houslistu, ale i za velkého muzikanta.